HAVLÍČKŮV BROD Dominik Hašek včera neprožíval zrovna veselý den. Po letní pauze ho čekal první trénink na ledě, na který se nikdy ani trochu netěší. Navíc ho cestou do Havlíčkova Brodu na premiérové setkání s novými spoluhráči ze Spartaku Moskva okradli.
„Zastavil jsem se na benzince na kafíčko a někdo mi z auta šlohnul skoro dvacet tisíc,“ ulevil si.
„Doufám, že mi během tréninku někdo neodmontuje bicykl z auta,“ ukázal na střechu svého volva s šedivou metalízou a švédskou značkou, na jehož střeše odpočívalo horské kolo.
Hašek na dvoutýdenní soustředění svého nového klubu přijel jako první a cestou do šatny si všiml i své fotografie vystavené v nitru stadionu ještě z časů, kdy v NHL nosil dres Buffala.
„Kdo by jen řekl, že mě sem jednou zanese hokejový osud,“ usmál se. „Vůbec si nevzpomínám, že bych tady někdy chytal,“ rozhlížel se zvědavě kolem.
Když se potkal s trenérem Spartaku Milošem Říhou, hned se ptal, jestli skutečně ještě večer zamíří na led.
„Jasně, že jo,“ potvrdil kouč pro Haška nepříliš veselou zvěst.
„Že by se mi už v červenci chtělo na led, tak to tedy doopravdy ne. Ale aspoň si tady vyzkouším novou výzbroj. Tedy jestli ji dám vůbec dohromady,“ povídal rozverně a začal tahat ze svého vozu obří bágly.
„Mám nové betony, lapačku i vyrážečku. A taky helmu,“ ukázal na svůj tradiční typ, který ozdobily klubové barvy Spartaku Moskva. „Trochu je mi ještě těsná, ale je to lepší, než kdyby mně na hlavě plandala. Nebude problém ji upravit.“
Moskevský tým dorazil na Vysočinu kvůli zácpě na dálnici až před 20. hodinou, ve chvílích, kdy už Hašek zvolna a evidentně opatrně kroužil po ledě zimního stadionu. Chvílemi se dokonce zdálo, jako by mu bruslení moc nešlo...
Po čtyřicetiminutovém tréninku zamířil mezi prvními do šatny a potvrdil, že brusle skutečně neměl v optimálním stavu.
Hlavně se nezranit „Naposledy jsem je měl na nohách, když jsme s Pardubicemi získali na jaře titul,“ prozradil důvod potíží.
„Skákali jsme tehdy radostí na všem možném, občas dokonce i na betonu. Takže se nemůžu divit, že je mám dost tupý,“ bavil se.
Nestárnoucí gólman se právě i proto na ledě pohyboval spíše rozvážně. „Hlavně pravá brusle mně tak klouzala, že jsem měl až obavy, aby se mi nerozjely nohy.“
Úvodní trénink sezony posloužil víceméně jen na rozdýchání. I proto Rusové stříleli na Haška jen lehce.
„Už jsem přece jen starší, takže jsem si hlavně dával pozor, abych se při nějakém prudším pohybu nezranil,“ říkal. „Musím být na začátku opatrný, protože není nic horšího, než když se člověku hned v úvodu sezony něco stane a namísto trénování se léčí...“
