Mnozí z nás si připadali sofistikovaně, když jsme v roce 1981 po premiéře po libosti zesměšňovali Souboj titánů. Lacině vyhlížející fantasy, která přepisovala řeckou mytologii, s pořádně naolejovaným Harrym Hamlinem jako udatným bojovníkem Perseem a Laurencem Olivierem jako jeho vysoce postaveným tatíkem Diem? Ne, díky.
Od té doby mnoho z nás nahlédlo ten omyl, už víme to, co děti, které Souboj titánů viděly v televizi, věděly vždycky. Film režiséra Desmonda Davise a tvůrce speciálních efektů Raye Harryhausena, první Souboj titánů, je poklad fantasy filmu, nevědomý si své hodnoty. Harryhausenova stvoření jsou podle dnešních standardů neumělá. Ale ve vesmíru, jenž byl pro ně stvořen, jsou naprosto živá. Jejich fantasticky nereálné vlastnosti od diváka vyžadují míru zaujetí - a právě to zaujetí - ne peníze nebo čas strávený jejich výrobou - je oživuje.
