Lidovky.cz: Amazonský prales jste navštívil během 24 vědeckých výprav. Co vás nejvíce překvapilo?
Když jsem s peruánským spolupracovníkem míjel samoty a pole nedaleko menší osady u Rio Ucayali, začali se děti i dospělí skrývat a výrostci na mě křičeli „Pelacara, pelacara!“ Ptal jsem se kolegy, co to znamená. Po delším zdráhání mi prozradil, že tak říkají jakýmsi domnělým zabijákům.
Lidovky.cz: Proč si to o vás místní mysleli?
Tato pověra vznikla v koloniálních dobách, kdy bílí dobyvatelé krutě pronásledovali původní obyvatele. Na venkově tak občas ožívají obavy, že řídce osídlenou krajinou chodí vysocí, štíhlí běloši a zabíjejí lidi. Jejich orgány pak prodávají na transplantace a lidský tuk dodávají kosmetickým firmám, protože se prý dobře vstřebává. Je pravda, že pár dní před naším příjezdem vysílali v peruánské televizi reportáž o zatčení gangu podezřelého z vražd desítek lidí. To zřejmě probudilo ve vesničanech strach a viděli ve mně nebezpečného pelacaru. Zvlášť když jsem byl v té době jediný cizinec v blízkém okolí.
Lidovky.cz: Jak to dopadlo?
Peruánský kolega místním vysvětlil, že žádné nebezpečí nehrozí, že jsme jen přijeli zkoumat žáby. Zároveň mě ale přesvědčil, abych si dal pozor, aby nikdo nezjistil, že s sebou mám skalpely, injekční stříkačky a lahve lihu, které potřebuji k preparování chycených obojživelníků. Nějaký horlivý rolník by mě mohl přetáhnout mačetou s pocitem, že konečně dostal toho zatraceného pelacaru.
