Oblíbeným příběhem je, že kniha je důležitá, protože dostala nějakou literární cenu. A pak je ještě jeden příběh, zdánlivě alternativnější a odvážnější: ta dobrá kniha ostudně žádnou literární cenu nedostala. Dnes bude použit ten druhý. Protože čím víc kapitol Anglických oblud člověk přečte, tím víc je dotčen, že zde bylo z britské literatury přeloženo tolik titulů, a přitom James Scudamore (1976) zůstával takovou dobu stranou. Anglické obludy jsou totiž již jeho čtvrtým románem.
Možná bude problém právě v tom, že James Scudamore zatím získal pouze Cenu Somerseta Maughama za prvotinu The Amnesia Clinic (2007) a druhý román Heliopolis (2009) byl mezi širšími nominacemi na Bookerovu cenu. Následující Wreaking (2013) a Anglické obludy (2020) už ale vyšly naprázdno. A tak se jdeme nakvašeně podívat, co tak skvělého v roce 2020 obdrželo Bookerovu cenu, že Anglické obludy nebyly ani nominované... To jsme tedy zvědaví… Aha, paměť je děravá, to se přece nositelem stal román Shuggie Bain, objemný debut glasgowského rodáka Douglase Stuarta. No, proti takovému laureátovi se nedá zhola nic namítat.
