A i proto, že se odehrály v Americe, mají globální dosah a stálou aktuálnost. Jistě, atomová zbraň a dětská hračka jsou na zdánlivě opačných pólech důležitosti. Navíc v případě Barbie, a to i té filmové, je souvislost s dilematy její tvůrkyně potlačena, pomineme-li „biblický“ motiv odchodu panenky z Ráje. Bomba i Barbie jsou ale neoddělitelně propleteny s příběhem svých tvůrců, potomků imigrantů a příslušníků menšiny, kteří bojovali o uznání a museli mu něco obětovat. Jsou to příběhy, které i teď prožívají miliony lidí.
Je to paradoxní, ale panenka s vosím pasem dnes vyvolává větší emoce než zbraň, která by teoreticky mohla vyhladit lidstvo. Jak tvrdí panenčiny kritičky, nerealistické proporce ničí duševní i tělesné zdraví malých děvčátek, případně jim stanovují nezdravý vzor toho, o co mají v životě usilovat, totiž o zábavu a fintění. Jenže tvůrkyně panenky to viděla přesně naopak.
