Ztoho, že období od Bílé hory až zhruba do josefínských reforem, s nimiž spojujeme začátek národního obrození, označujeme jako dobu temna, je vinen Alois Jirásek. Respektive interpreti jeho tlustospisu o zlu rekatolizace a proradných jezuitech (čítající v prvním vydání z roku 1915 bezmála sedm set stran), který spisovatel vydal pod názvem Temno. Tohoto pojmenování se chopila jak prvorepubliková tradice, která na etapě dějin spojené s habsburským soustátím nenechala nit suchou, tak i komunistická garnitura, která tento výraz dostala dokonce i do učebnic.
Teprve po roce 1990 přišel čas ke střízlivějšímu, nenávistí k Němcům nezatíženému pohledu na toto období. Uznání, že v baroku vlastně nebylo všechno špatně, se ovšem proti zažité představě prosazovalo těžce. Snad nyní bude historička Ivana Čornejová s knihou Temno úspěšnější.
