Bylo 6. března 1973 a na pultech amerických obchodů s deskami se objevil titul s obalem, který kráčel proti všem aktuálním tendencím hudební scény. Nebyly na něm ani artrockové fiktivní krajiny, ani hardrockové runy, ani grafické výjevy podporující zážitek z jazzrockových instrumentálních sól. Na fotografii se mladý chlápek se sice mírně přerostlými kudrnatými vlasy, ale rozhodně ne žádná pěstěná mánička unaveně opírá o klavír a společnost mu dělá lahev piva, sklenička whisky, popelník přetékající vajgly a modrá lampička.
Nad jeho hlavou se klene kromě interpretova jména samozřejmě i název alba: Closing Time. Tedy Zavíračka. Vlastně divné jméno pro debutové album, člověk by čekal, že tak pojmenuje své zamávání za kariérou umělec uléhající na smrtelnou postel. Jenomže k Waitsovi, obzvlášť v tomto období, máloco patřilo tak neodmyslitelně jako právě barové zavíračky a všechny ty propriety s nimi související. Poslední panák, poslední lahváč, poslední cigáro – a zítra zase na stejném místě.
Riskantní byznys
Rodák z kalifornského zapadákova, kde se narodil v prosinci roku 1949, už od puberty miloval Boba Dylana a beatnické spisovatele. A obdivoval s nimi související styl života. Jako začínající muzikant Waits hrával v laciných pajzlech v San Diegu, hlavně dylanovky, které tu a tam prokládal prvními vlastními autorskými pokusy. Bez většího úspěchu. Přesunul se tedy do Západního Hollywoodu, do docela známého nočního klubu The Troubadour, a právě tady potkal a hlavně zaujal dva pro začátek své kariéry významné muže.
