Nejkritičtěji se v knize Jsem jejich bůh mluví o Češích. A říkají to Češi včetně hlavního hrdiny: „Nechci žít v ČR mezi hlupáky, zblblými agresivním konzumem, který za komunistického režimu neměli, kteří si vyložili svobodu tak, že si mohou dělat, co chtějí, bez ohledu na ostatní, kteří, když se jim to nelíbí, mohou jít do prdele; a zároveň nadávají na stát, že jim nezaručuje jistoty tak jako za komunismu.
Ještě pořád, deset let po převratu, mají za to, že převrat byl sametová revoluce, a ne předem připravené předání moci (mezi komunistickými vůdci a představiteli disentu za cenu beztrestnosti komunistů a hmotného prospěchu disentu) – nikoho neodsoudili, nikdo nesedí a ani nevisí, a taky uvidíte, že nikdo nikdy nebude. Hlavně že zřídili Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu!“
