Jedna taková věc pro mě jsou deiktická slovesa, která sice trošku máme, ale ne plnohodnotně. Když je něco deiktické, tak to k něčemu odkazuje, funguje zástupně, k čemu to odkazuje, poznáváme pouze z kontextu.
Deiktickými slovy lze nahradit podstatná jména: ten, ona, přídavná jména: takové, příslovce: tady. Pokud jde o slovesa, žádná taková „oficiálně“ nejsou, i tak se však najdou lidé, kteří je používají (a nic jim v tom samozřejmě nebrání): už jsem zaznamenala roztentovat namísto rozbalit a rozválet a utentovat namísto utáhnout, ale je to jev dosti okrajový.
