Zkuste si představit, že hlasujete v anketě o českého Old Shatterhanda. O našince, který – po vzoru hrdiny Karla Maye – hájil evropskou kulturu v brutálním světě anglosaské civilizace mimo Evropu. A měl rád tamní domorodce. Kdo by jím mohl být?
Leckoho napadne Emil Holub (1847–1902). Rodák z Holic, v Praze vystudoval medicínu a pak – inspirován četbou Davida Livingstona a s podporou Vojtěcha Náprstka – vyrazil na jih Afriky. Pobýval tam dvakrát, dohromady jedenáct let. Do Kapska, britské kolonie, dorazil po začátku diamantového boomu. Léčil na předměstí diamantové metropole Kimberley, ale jeho ambice mířily mnohem dále.
Plánoval projít Afrikou od jihu přes dosud neprobádané nitro kontinentu až do Súdánu, odkud by se vrátil do Evropy. Tento cíl mu nevyšel, narazil na překážky tak velké, že musel zpět na jih. Přesto na cestách vykonal průzkumné a dokumentační dílo. Zachytil mnoho informací rázu biologického, zeměpisného i etnografického. Jako první podrobně zmapoval Viktoriiny vodopády, objevené Livingstonem, pronikl ke společenstvím a kmenům, které ještě nebyly v kontaktu se západní civilizací.
Své cesty pečlivě dokumentoval, shromažďoval přírodniny, zápisky, mapy, obrázky i předměty muzejního charakteru. To vše dopravil do Prahy, napsal o Africe řadu knih a díky tomu všemu se stal kultovní postavou, českým prototypem cestovatele s tropickou přilbou na hlavě, který si razí cestu divočinou.
Emil Holub. Náprstkovo muzeum, Praha. Do 31. 5. 2024 |
Emil Holub byl uznáván za všech režimů: od habsburského přes masarykovský, komunistický až po ten polistopadový. I to ladí s Old Shatterhandem. Ale přežije jeho ikona současné společenské posuny? Ikona Karla Maye a jeho postav už se viklá. Ikona Aleše Hrdličky, kdysi proslulého antropologa, jenž prokázal společný původ lidstva, dojela na obvinění z rasismu. Výstava, kterou nabízí Náprstkovo muzeum, se soustřeďuje právě na tyto pohledy. Začala již na jaře, ještě před tím, než v USA odhalili Hrdličkovy „zločiny“. Ale jako by tyto problémy předjímala.
Poplatné době. Ale i dnešní době
Autoři expozice píší, že nejde o komplexní pohled na Holuba, ale o otázky směřující k přítomnosti. Jak dnes vnímáme Holuba a jeho aktivity? Jak vnímat Holuba pohledem kolonialistických studií? Expozice nabízí dobové předměty, obrázky či současné infotabule, ale věnuje se i „vývoji Holubovy ikony“, jak by se dalo říci. Tyto pasáže se věnují postojům samotného Holuba (ty odpovídají 70. a 80. letům 19. století, ne dnešním normám), jeho knihám a uměleckému využití jeho postavy zejména ve filmu, videoklipech či v reklamě. Popisky si libují ve slovech jako „rozporuplný“, „poplatný“, „zkreslený“ či „stereotypní“.
Zkreslení a genderový stereotyp najdete ve filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983). Manželka Rosa v něm Holuba před cestou do Afriky varuje, ve skutečnosti se jí sama účastnila (prý dobře střílela, což se dnes nezdůrazňuje).
Někdy zapůsobí i kouzlo nechtěného. O filmu Velké dobrodružství (1952), kde Holuba hraje Otomar Krejča, se na panelu píše, že je poplatný dobové ideologii. I tím, že se Holub potýká – trošku po vzoru Old Shatterhanda – s krutým britským kolonizátorem Waynem. Ale upřímně, není poplatné dnešní ideologii celé to kádrování historických postav? I tento poznatek si odnese návštěvník výstavy. Ale aby nevznikla mýlka, expozice to pojímá z nadhledu, ne z perspektivy fanatického kádrováka. Spíše předjímá, nad čím se lze zamyslet, respektive na co se připravit, kdyby přišli „ti, co se nezakecají“.
