„Určitě bych s Augustou kamarádit chtěla. Jestli by chtěla kamarádit i ona se mnou, nevím,“ říká o malířce sama autorka, která prací na románu strávila dva roky.
Lidovky.cz: Kdo vlastně byla Augusta Nekolová?
Byla to malířka, která tvořila na konci secese a během první světové války, po jejímž konci zemřela. Nejprve tvořila v rámci takzvaného Mayer-klubu, seskupení malířů – převážně mužů. Ale byla mezi nimi i hrstka žen, která se soustředila okolo malíře Daniela Mayera-Zajíce a jeho bratra Jana. Zmiňovaný Daniel mimochodem těsně před první světovou válkou odjel do Paříže za inspirací. Po vypuknutí konfliktu byl ale internován a převezen do Barcelony, kde ještě v roce 1914 zemřel na tyfus. O pár let později se Augusta stala členkou Kruhu výtvarných umělců. Letos uplynulo 110 let od doby, co měla tato skupina podobně smýšlejících výtvarníků první společnou výstavu v Obecním domě.
Gustino dílo je pro mě v porovnání s jejími současníky jiné, výraznější. Sálá z něj energie. Žila s malířem Jaroslavem Jarešem, jehož si vzala za manžela, a navzájem se ovlivňovali. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole, kde ale figurální malbu ženy tehdy studovat nemohly. Gusta si však vždycky našla cestu, jak získat svolení, aby v tamních ateliérech mohla malovat. Byla progresivní a nebála se ozvat. To jsou předpoklady k tomu, aby se stala výraznou osobností. Bohužel však zemřela mladá. Bylo jí teprve devětadvacet let. Její díla – větší obrazy, ale i drobné skici – mizí. Ztratilo se i její nejznámější dílo Rekonvalescenti, na němž zachytila vojáky vracející se z války. I když dobová kritika Rekonvalescenty vyzdvihovala, stejně je chtěla podle dochovaných zdrojů ještě přemalovat. Už to nestihla.
