Lidovky.cz: Jeden z postojů české historiografie k vlastním dějinám je, že se na naši historii díváme jako na soubor křivd, které se Čechům staly. Třeba že jsme v Rakousku-Uhersku úpěli jako v „žaláři národů“. Bylo tomu tak?
Češi v tomto postoji nejsou sami. I jiné národy, třeba Rumuni, Poláci či jižní Slované, se na monarchii také dívají jako na žalář národů. Tento pohled vznikl ale až post mortem – v době trvání monarchie byl pohled na ni mnohem pozitivnější. Stojí za to srovnávat, jakou roli české země v rámci Rakouska-Uherska hrály: i když se Češi nedočkali vyrovnání jako Uhersko, byli v lepší pozici, co se týče politiky, kultury i byrokracie; byla tu kvalitní infrastruktura nebo sociální péče. Na to se hodně zapomíná. Nejde jen o symboly moci, všechny tři české země jednaly jako stát, mohly autonomně rozhodovat. Myslím, že je čas obraz „žaláře národů“ přehodnotit.
18. října 2022 5:00
