Sotvakdo chtěl v Tichomoří ztroskotat, ale už vůbec ne poblíž Fidži. Fidžijské ostrovy, z nichž největší dva jsou Viti Levu a Vanua Levu, byly lidmi osídleny před 3200 lety. Z ostrovů je to na nejbližší polynéskou Tongu asi pět set kilometrů na východ, tudíž je logické, že Fidži – řazené už do Melanésie – mělo nejtěsnější vazby právě s královstvím Tongy, odkud lidé dováželi cenné komodity i předměty, jako vykládané mušle či palice s perletí. Těmi se rádi dovybavovali i krášlili – Fidžijci s náramky, ozdobami i kyji vypadali impozantně!
Ale samo Fidži nebývalo příliš pohostinné. Mělo od 18. a 19. století pověst „lidožroutského kraje“. A trochu oprávněně, ač byly rané bělošské historky jistě zveličovány a nevysvětlovaly rituální povahu či kontexty kanibalismu. Fidži zkrátka vzbuzovalo hrůzu jak u Polynésanů, tak Evropanů, takže po dlouhé dekády neslo v mapách přímo název Kanibalské ostrovy.
