V českém prostředí se etablovalo hned několik publicistů a mediálně viditelných filozofů či pedagogů, kteří se ochotně vyjadřují k nejrůznějším problémům, aniž by cítili potřebu se v nich důkladně orientovat.
Na tento nešvar bychom už mohli být zvyklí, jenže tihle lidé se od běžných komentátorů liší tím, že se ve svých vystoupeních zaštiťují zvláštní představou filozofie, která jim má poskytnout alibi pro vlastní zálibu v bezbřehém komentování, jež si pletou s filozofií, neznalost velebí jako podnětnou a stimulující hloubku a systematicky matou posluchače a čtenáře.
Je to právě představa filozofie, ne samotné komentáře k různým tématům, na které se teď zaměříme. Omezíme se přitom na mediálně obzvlášť viditelné autory: Petra Fischera, Miroslava Petříčka a především Terezu Matějčkovou.
