Proč odjíždíš, Miku? Třeba objevíme něco důležitého a ty u toho nebudeš,“ rozmlouval indonéský archeolog Wahyu Saptomo na sklonku léta 2003 svému australskému kolegovi Michaelu Morwoodovi odjezd z vykopávek.
Vědci kopali v jeskyni Liang Bua na indonéském ostrově Flores už třetím rokem a v nánosech na jejím dně pronikli do hloubky bezmála šesti metrů. Nacházeli kosti stegodonů podobných zakrslému slonovi, obřích krys i varanů komodských. V skrytu duše ale doufali v nálezy, které by prokázaly osídlení jeskyně člověkem.
Měli důvod: Liang Bua znamená v jazyce místních obyvatel „chladná jeskyně“ a Morwood byl přesvědčený, že i pravěkým lidem nabízela útočiště před sluncem. Jeskyně leží poblíž soutoku dvou řek, které mohly dávným obyvatelům posloužit nejen jako zdroj vody, ale i kamenů na výrobu nástrojů, a další výhodu představuje vysoký strop, pod nímž by se nehromadil dým z ohniště.
