Kapesní hodinky Watanabeho Kodžiry z Hirošimy se zastavily přesně v 8.15 ráno. Bylo 6. srpna 1945 a Kodžiro na následky popálenin způsobených atomovým výbuchem o deset dní později zemřel. Jeho příbuzní pak hodinky věnovali muzeu jako ikonický symbol katastrofy i doslovné materiální svědectví zakonzervované historie a zastaveného času.
A podobné, i když méně známé kapesní hodinky mají i v Hornickém muzeu v německé Bochumi. Pocházejí ze severočeského Oseku a zastavily se 3. ledna 1934 přesně v 16.53, tedy jen pár minut poté, či dokonce přesně v okamžiku, kdy tímto městem na úpatí Krušných hor otřásl obrovský výbuch podobný zemětřesení.
Jak informovaly tehdejší Lidové noviny, z hlavní šachty blízkého hnědouhelného dolu Nelson vyšlehly vysoké plameny a zahalil ji hustý černý dým plný uhelného prachu, sazí a dehtových kapek. V Oseku náhle vypadla elektřina a padající kusy cihel a železa poškodily řadu budov.
Lidé začali vybíhat z obchodů i svých domovů a zvláště ženy, jejichž muži sfárali na odpolední směnu, běžely ve zlé předtuše směrem k dolu. Z širokého okolí byli na místo zalarmováni četníci a „samaritské a hasičské sbory“, dnes bychom řekli všechny složky integrovaného záchranného systému.
Důl Nelson III v Oseku
První záchranáři se pokusili sfárat dolů krátce po explozi, ale ani ne po půlhodině se museli pro špatnou viditelnost a dusivý kouř vrátit. Jiskřičku naděje přinesli zoufalým přihlížejícím kolem šesté hodiny večer horníci Borek Sýkora, Vojtěch Balíček a František Vosáhlo, jimž se podařilo postranní větrnou šachtou vyšplhat po žebřících a uniknout tak z ohnivého pekla kouře a jedovatých zplodin.
