Obsáhle se na toto téma rozepsal internetový podnikatel, novinář a vzděláním religionista Patrick Zandl. Ten tvrdí: „Po většinu existence lidstva představovalo soukromí něco nepředstavitelného, až děsivého. Pro starověkého člověka natolik, že většina tehdejších jazyků takové slovo ani neznala nebo pro něj – jako pro většinu děsivých jevů – používala opis... To, co dnes považujeme za soukromí, bylo pro starověkého člověka čistě náboženským, spirituálním pojmem. Na soukromí měli nárok jen bohové, některé obřady probíhaly tajně, vskrytu, aby je neznesvětil pohled laiků. Mělo to svou logiku. Jen bohové či zbožštělý panovník byli natolik silní, aby si mohli dovolit být sami.“
Starověký a středověký člověk se totiž samoty bál. Rodil se, miloval a umíral obklopený ostatními, protože jen to podle něj znamenalo ochranu a naději na přežití:
