‚Podepři Mohrovi hlavu, ať se neutopí.‘ Musím to opakovat. Stejně dlouho trvá, než Ščerba pochopí. Mohrův dech je stále nepravidelnější... také už chroptí, chvílemi ještě něco šeptá. Ščerba ho mlčky podpírá. ‚Pepíku... hlavu vzhůru! Musíme vydržet, záchrana přijde!‘ Volám na něho, Pavel se k němu naklání, třese jím a chlácholí ho. Mohr však zůstává v agonii. Ještě před chvílí byl tak optimistický... pojednou je ticho zase o něco větší. Ano, ani on už nedýchá.“
Josef Mohr se narodil 5. října 1912 v obci Velké Hamry do rodiny dílenského mistra textilní továrny Josefa Mohra a jeho manželky Emílie, rozené Lukešové. Studoval na Státní vyšší průmyslové škole v Praze, kde v roce 1932 úspěšně složil maturitní zkoušku. Pár dní před svými dvacátými narozeninami nastoupil vojenskou prezenční službu a absolvoval školu pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově. Od června 1933 do dubna následujícího roku sloužil u leteckého pluku 3 v Piešťanech.