Elizabeth Finchová je dáma, takže by měla mít přednost. Ovšem Elizabeth Finchová je dámou natolik pozoruhodnou, že může klidně posečkat: „Připadalo vám, že je to antická bohyně (ano, přesně vím, co říkám) a že žije mimo čas. Nebo se možná vznáší někde nad ním.“ A zatímco Elizabeth Finchová je neokázale impozantní, hlavní hrdina a vypravěč Neil je nevýrazný muž, který byl opakovaně neúspěšně ženat, neúspěšně se též pokoušel o hereckou kariéru, zkrátka nudná figura.
Neil má však štěstí aspoň v tom, že se přihlásil do kurzu Elizabeth Finchové – „…v životě jsem nepoznal méně manipulativní ženu“ –, kde má okamžitě pocit, že „se alespoň jednou v životě ocitl na správném místě“.
Elizabeth Finchová přednáší nejen o dějinách, nýbrž i o jejich nespolehlivosti a účelovosti: „Tvrdí, že mýlit se ve svých dějinách je součástí existence národa. Jinými slovy, abychom věřili v to, co si myslíme, že náš národ představuje, musíme neustále a dennodenně klamat sami sebe drobnými či velkými činy nebo myšlenkami, stejně jako si neustále opakujeme své uklidňující pohádky na dobrou noc.“ Kdybychom tak chtěli být efektní, potom bychom řekli, že Elizabeth Finchová je nenápadně impozantní postavou i tím, že odkrývá kontinuitu historických dezinformátorů.
