Otázky po smyslu existence, osobní i kolektivní, jsou odjakživa paradoxní. Nic pozitivního (natož pevného) totiž do ruky nedostaneme: nanejvýš poučení řecké, že by bylo bývalo nejlepší se vůbec nenarodit, radu římskou, velmi moderní – carpe diem, užívejme naplno dní, které nám jsou dány.
Spisovatel a novinář Karel Hvíždala a právní filozof a sociolog Jiří Přibáň se vydávají jinou cestou. Zkoumají otázky smyslu v různých prostředích, v nichž se lidé pohybují a důvěřují nepřiznané naději, že se v této rotaci něco snad ukáže. Jako by zdrojem jakéhokoli smyslu daného člověku s jeho omezeními a možnostmi byla zkušenost výměny (ex-change, Aus-wechselung), inter-akce, díky níž poznáváme svět a také si o něm a o sobě vytváříme nějakou zkušenost. Je ale třeba rozlišovat, jak už to kdysi udělal německý logik Frege: obvykle si vyměňujeme nějaké významy slov a věcí (Bedeutungen) a teprve odtud vzniká něco jako smysl (Sinn).
