Bylo to před deseti lety. Psal se květen 2013 a v ospalém městečku Drumnadrochit, obci na skotské Vysočině u břehu jezera Loch Ness (ten den bez viditelné příšery), se kluci ve žlutých a červených dresech chystali ke sportovnímu mači. Měli sice stulpny a kopačky, ale kupodivu nehráli fotbal.
Vzali do rukou zvláštní klacky – hokejky, nasadili si helmy a začali klání v shinty. Jde o lokální hru, gaelsky zvanou camanachd či iomain, již hrával už Cúchulainn, legendární keltský hrdina. Kluci hrají, pokřikují na sebe skoro nesrozumitelnou skotskou angličtinou anebo ještě nesrozumitelněji gaelsky, hodně „chrochtavě“, tak jak čtete dvojjazyčně nápisy v okolí. Ostatně: název obce, u níž se tyčí rozlehlý hrad, zní ve skotské gaelštině Druim na Drochaid a vodní plocha se jmenuje Loch Nis – „jezero řeky Nis“.
O Skotech, Gaelech i menších
Kdo by se chtěl dozvědět více o Skotech a také Gaelech, může sáhnout po nové knize Leoše Šatavy s plným názvem Etnika bez státu a regionální jazyky v Evropě (Epocha 2022). Autor, známý etnolog a sorabista (znalec lužickosrbské kultury a jazyka), v ní podává fundovaný přehled mnoha evropských menšin i jazykově vymezených populací. A to ve třech odlišných kategoriích i skupinách profilů.
