Po stárnoucí ženě v románu Nejvyšší karta Petry Hůlové tu nyní máme důchodkyni v nové próze Kláry Vlasákové s názvem Těla. Z ní můžeme přímo citovat: „Těla starých žen doopravdy neexistují – je věková hranice, časově přesně neurčená, ale přesto pevná, po jejímž překročení přestávají být viditelná.“
Údajná neviditelnost starých – případně těhotných – žen je tak novým trendy tématem. Z novely Kláry Vlasákové leckdy přímo cítíme opojnou spokojenost, s níž je velmi doslovně předkládáno to, co je dnes určitou skupinou mladých lidí vnímáno jako to progresivní a správné. Ne náhodou někteří literární publicisté jmenovali Těla mezi nejlepšími letošními knihami roku nejen dlouho předtím, než tento rok skončí, nýbrž již předtím, než samotná kniha vyšla.
