Třeba portrétní fotografie Winstona Churchilla od Yousufa Karshe z roku 1941 měla trochu zvláštní zrod. Na jiných fotografiích z téže doby se Churchillův obličej usmíval uprostřed hromady trosek nebo obdivných davů, jenže Karsh o úsměvy nestál.
Před focením prý chladně přešel k Winstonu Churchillovi a beze slova mu vytrhl jeho doutník z užaslých úst. „Když jsem se dostal zpátky k fotoaparátu,“ vzpomínal Karsh, „tvářil se tak vztekle, jako by mě chtěl sežrat.“ Výsledný snímek nazvaný Řvoucí lev ale slavil velký úspěch: ukázalo se totiž, že obecenstvo touží po tomto nezlomném hrdinovi, a ne po tom usměvavém.
Kdo snímek vytvořil? Yousuf Karsh, jeho kvalitní nasvícení a jeho podnětná troufalost? Churchill, jehož běžnou válečnou pózou byl vzdor? Nebo zbytek světa, který toužil právě po takovém zpodobnění síly?
