Konečně kniha, kde je všechno. Tedy veškeré problémy současné literatury. A jelikož hlavním hrdinou Nejzasutější vzpomínky na lidi je mladý literát, nepřekvapí, že jeho základní poznání musí přijít, když se ocitne s cizí ženou v cizím pokoji.
A že bude výrazně antiliterátské: „Vsadím se, že jsi spisovatel. Nebo spisovatelský učedník. Nediv se: naučila jsem se lidi jako ty poznat na první pohled. Na všechno se dívají, jako by se za každou věcí skrývalo nějaké hluboké tajemství. Vidí ženské pohlaví a pozorují je, jako by v něm ležel klíč k jejich mystériu. Estetizují. Ale píča je jenom píča.“
