I když existují precedenty jako Jaspersova Atomová bomba a budoucnost lidstva, mnohem méně časté je, aby o těchto tématech psal soudobý filozof. Ovšem právě to je případ Australana Tobyho Orda (1979), jemuž nyní i česky vyšla jeho obsáhlá práce Nad propastí: Existenční riziko a budoucnost lidstva.
Dějiny lidstva v ní metaforicky přirovnává k dobrodružné cestě divočinou. V polovině 20. století jsme coby lidstvo prošli průsmykem ve vysokých horách a zjistili, že jediná cesta dál vede stezkou nad srázem: drolící se skalní římsou, pod níž zeje propast. Při pohledu dolů nás jímá závrať, spadneme-li, všechno je ztraceno. Nevíme, nakolik je pravděpodobné, že spadneme, ale je to největší nebezpečí, kterému jsme kdy byli vystaveni. Toto relativně krátké období představuje v historii našeho druhu jedinečnou výzvu. „To, jak se k ní postavíme, určí zbytek našeho příběhu.“
Pokud tedy nějaký bude následovat.
