Jak tak vypravěč Vyhoření jakožto cyklokurýr popojíždí po Praze, vidí, že nerovnosti nejsou pouze na vozovkách. Jedné trendy dívce, jež měla to štěstí, že se narodila do rodiny restituenta, vozí opakovaně vyvoněné jídlo v ekologických obalech a později se s ní domněle sblíží víc: „Na chvíli jsem si možná myslel, že se dá propast mezi námi překonat jako v romantických filmech, že já budu tvoje šlapka, která se vyšvihne, tvoje pretty woman, ale naše světy se prolnuly jen na cyklojízdě, jen v posteli.“
Dále tu jsou ctihodní, rovněž vyvonění majitelé firem: „Ve skutečnosti ty ani tvoje firma žádné hodnoty nevytváříte, skoro nikoho nezaměstnáváte, skutečnou práci negenerujete, kontraktujete si podnikatele, dodavatele, optimalizujete. Zůstanou po vás prázdné kancelářské budovy, zničená krajina a spousta obalů od jídla, které jsem ti doručoval. Ve skutečnosti ses zasloužil jenom sám o sebe. Přesto jsi to právě ty, ten lepší člověk.“
