Příběhy ze dvou nově přeložených amerických prozaických knih se odehrávají u letního jezera. Proto mluvme rovnou přímo o vodě: patříte k těm, kdo ještě pamatují, že voda kvetla, nicméně dalo se koupat na vícero místech než dnes? Nebo náležíte už k těm, kdo pozorují stav kvality vody a přítomnost sinic v ní a kterým rodiče vypráví, že na místě téhle bažinaté prohlubně kdysi býval rybník, v němž se koupávali, což se zdá z dnešního pohledu těžko uvěřitelné?
Román Davida Jamese Poissanta U jezera a novela Tehdy jsme žili v letní zemi Lydie Milletové si sice zvolily za ústřední stanoviště břeh jezera, žádná prázdninová pohoda nás však v blízkosti těchto stojatých vod nečeká, protože autoři se je snaží rozpohybovat. Především tím, že vystavují střetu dvě generace. V románu U jezera je přitom nemožná ta mladší, zato v novele Lydie Milletové ta starší. Ovšem jedná se vlastně o jednu a tutéž, neboť jednou je konfrontována s rodiči na prahu důchodu, podruhé s teenagerovskými potomky.
