Dohodu o příměří podepsali 27. července 1953 v 10.20 hodin zástupce sil OSN americký generál William K. Harrison jr. a generál a severokorejský ministr zahraničí Nam Il v korejské vesnici Pchanmundžom mlčky a bez velkých diplomatických gest. Nam Il se pak podíval na hodinky a odešel, aniž by si s Harrisonem potřásl rukou. Skončil tak více než dvouletý maraton 158 schůzek, uzavírajících jednu z nejkrvavějších válek 20. století.
I v Koreji, stejně jako dnes v Ukrajině byl mír dlouho v nedohlednu. Obě strany s velkými ztrátami urputně bojovaly v naději, že se protivník zhroutí; ve vzduchu visela nukleární eskalace. Pro nás je nyní korejský konflikt podle historiků nejpoučnější právě v tom, jak skončil – postupně „vyšuměl“ do příměří a rozdělení Korejského poloostrova.
Korejský scénář ukončení války na Ukrajině předpokládá okamžité zastavení bojů, z linie dotyku se stává nová hranice „obalená“ neutrální nárazníkovou zónou, z níž se obě strany stáhnou. Do jaké míry by mohl být tento precedens použit i nyní, záleží na tom, jak dobře pochopíme de iure stále probíhající korejskou válku (příměří totiž není totéž co ukončení).
