Emička, která běžně neposedí ani nepoleží, bedlivě naslouchá úkolu, těžce zvedá hlavu a se soustředěním v očích vyhlíží zvířátko. „Kravička,“ říká a s velkou úlevou jí padá hlava na zem. „Tak a teď jsi rozmáčkla berušku,“ reaguje fyzioterapeutka.
I když to dívence s velkýma očima a blonďatými lokýnkami způsobuje zjevně námahu, při dalším zvednutí nenechá hlavu bouchnout o podložku jako poprvé, ale cvik provádí pomalu a se svaly napjatými do poslední chvíle. Jestli je beruška v pořádku, je její největší starostí, a očividně si ani neuvědomuje, že zrovna dělá – viděnou dětskou optikou – jednu z nejnudnějších aktivit vůbec, totiž fyzioterapeutické cvičení na zlepšení držení těla.
