Film na víkend.
Alexandrův příběh se filmaři pokusili zpracovat vícekrát, za zmínku bezpochyby stojí minimálně hollywoodský velkofilm z rozmáchlého „zlatého věku Hollywoodu“ padesátých let, kdy titulní postavu ztvárnil dvojnásobný manžel Elizabeth Taylorové Richard Burton. Před osmnácti lety toto téma ovšem zpracoval jeden z nejkontroverznějších režisérů současnosti Oliver Stone. Věren své pověsti, samozřejmě kontroverzně.
Makedonec jednoho vyděděnce
Oliver Stone si za svou reputaci jednoznačně může sám. Aby taky ne: veřejný, hlasitý a rovněž mimořádně pokrytecký kritik své rodné Ameriky, který se nikdy netajil obdivem k Fidelu Castrovi nebo Vladimiru Putinovi (před pár lety o něm natočil čtyřhodinový dokument Svět podle Putina, kde ho adoruje naprosto bez obalu; po nedávném ruském útoku na Ukrajinu ale přece jenom trochu otočil), je totiž na jednu stranu autorem dezinformačních (v minulosti bychom jednoduše řekli vylhaných) dokumentů jako Neznámé dějiny Spojených států nebo konspiračních filmů typu JFK či Snowden. Na straně druhé ale tohoto režiséra nelze snadno odepsat, protože na kontě má i mimořádné počiny jako oscarovou Četu, portrétní snímky The Doors nebo W. – a právě Alexandra Velikého. A ten je jedním slovem skvělý.
Údajné kontroverze se totiž nedotýkají Stoneových obvyklých témat ani jejich provedení, ale daleko spíš snahy proniknout až na dřeň „alexandrovskému mýtu“. V době premiéry třeba obyvatele Řecka pobouřilo, že film naznačuje možnou Alexandrovu bisexualitu a či hrdinovy obtíže, způsobené Freudovým odipovským komplexem... Film musel v některých kruzích narazit, protože Alexandrovu cestu nevidí jen jako cestu za pomstou Persii (za dávné války i současnou vraždu Alexandrova otce) nebo cestu za podmíněním barbarského světa vyspělou kulturou, jak byla historiografií po léta vykládána.
Stone v duchu dodnes aktuálních a tehdy, v roce 2004, revolučně módních levicových společenských nálad vykládá Makedoncovu pouť dějinami jako sen o sjednocení národů tenkrát známého světa pod vlivem antické vzdělanosti. Stoneův Alexandr coby Aristotelův žák ví, o kolik je antická kultura dál před tou barbarskou, na rozdíl od svého učitele i spolubojovníků ale respektuje jejich zvyklosti a kulturní odlišnosti. Barbaři pro něj zkrátka nejsou „jenom barbaři“.
Sonda do královské duše
ALEXANDR VELIKÝ (Alexander, USA, 2004) K vidění na: Film +, 10. 4. ve 20.05 Žánr: dobrodružný/historický Scénář a režie: Oliver Stone Kamera: Rodrigo Prieto Hudba: Vangelis Hrají: Colin Farrell, Angelina Jolie, Val Kilmer, Anthony Hopkins, Christopher Plummer, Jared Leto, Rosario Dawsonová, Jonathan Rhys Meyers, Brian Blessed, Tim Pigott-Smith, Rory McCann |
Stoneův Alexandr se liší od anticky laděných filmů z téže doby (Gladiátor Ridleyho Scotta nebo Trója Wolfganga Petersena) především tím, že se snaží oprostit se od popisného způsobu vyprávění, ale jde mu o promyšlenou sondu do Alexandrovy duše a zobrazit jeho touhu objevovat nepoznané, mířit dál a výš, chtít všechno vědět a dostat se až na kraj světa, a překonat tak slávu mýtických hrdinů, o nichž mu vyprávěl jeho otec. Snaží se osvětlit jeho intimní, sexuální i nesexuální, vztahy s ženami, muži i vlastní matkou Olympií ve skvělém podání ďábelsky intrikánské Angeliny Jolie. Snaží se zkrátka nahlédnout do hlavy jedné z nejmýtičtějších postav lidských dějin, což je samo o sobě ošemetné a vždy najde někoho, kdo s tím nebude souhlasit.
Byla by to ale jeho chyba, kdyby si tento tříhodinový opus nechal ujít. Kdyby nic jiného, mohl by si alespoň ověřit, že se na rozdíl od jiných tvůrců Oliver Stone věrně drží historie. Co Alexandr Veliký dělal v posteli za zavřenými dveřmi, nevíme. Stejně tak nevíme, co se mu honilo hlavou: zemřel příliš mladý (dobyvateli celého světa bylo pouhých třiatřicet let!) a papíru nesvěřil nic. Zato víme, co se dělo za jeho tažení. A tento film to ví taky a nebojí se to ukázat. I v tom spočívá jeho kvalita.
