Úterý 21. května 2024, svátek má Monika
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Ani DiFranco nemá zábrany. K dobru věci si dělá, co chce

Kultura

  10:00
Dvacáté album své bohaté kariéry vydala nesmírně pilná americká písničkářka Ani DiFranco. Nese název Binary a potvrzuje stálou výjimečnost protagonistky na hudební scéně.

Ani DiFranco foto: Righteous Babe

Většina písničkářů dnes buď udržuje tradiční folkovou případně folkrockovou linii, nebo ve snaze jít s dobou využívá ve své tvorbě – více či méně smysluplně – elektroniku a samply. Ani DiFranco se naproti tomu odjakživa spoléhá na svůj velmi dobrý vkus, absenci stylových zábran, spolupráci s vynikajícími hudebníky a techniky. A přirozeně na svůj originální talent, který to všechno propojuje dohromady.

Písničkářčina rozsáhlá diskografie je vzácně vyrovnaná a ani nové album Binary nevyčnívá – ovšem v kontextu nesmírně vysoko nasazené laťky je to, co by jiného nepotěšilo, naopak pochvala.

Ani DiFranco se žánrově ovšem přece jen trochu posunula, a to od doby, kdy žije v New Orleansu. Magii tohoměsta zřejmě nelze odolat, zvlášť když do studia pozvala některé z předních tamních hudebníků, jako je klávesista Ivan Neville nebo saxofonista Skerik.

Kromě nich tu hrají i další instrumentální celebrity kalibru saxofonisty Macea Parkera nebo houslistky Jenny Scheinmanové. A Ani DiFranco klade důraz skutečně na každý, i zdánlivě nepodstatný part, takže v pozicích backvokalistů se tu objevují například Justin Vernon (Bon Iver) nebo legendární Bowieho baskytaristka Gail Ann Dorseyová.

Jako folk s jazzmany

Album otevírá dost nekompromisní titulní funky písnička, na ni rovnou navazuje hudebně nejsilnější kousek. Song o tom, že bychom se měli naučit chovat nenásilně (Ani DiFranco je po celý život v textech takzvaně angažovaná) s příznačným názvem Pacifist’s Lament, je nádherně vymyšlená balada, kterou fázují působivé stoptimy, aranžmá je dokonale dynamicky vystavěno od komorní sestavy po mohutný orchestrální zvuk a nevtíravou melodii zpěvačka podává – jako ostatně vždy – civilně a přitom nepřeslechnutelně.

Alternativní harmonie a jaksi „zakouřená“ nálada skladby Zizzing jsou podkladem pod vokály, při nichž si nelze nevzpomenout na Crosby, Stills, Nash & Young. V autobiografickém funkrocku Play God je dobré si připomenout, že sama Ani DiFranco na tomto albu hraje všechny kytarové party, včetně těch, které zrovna v téhle písni znějí spíše „mužsky“.

Telepathic nebo Sasquatch připomínají slavné období Joni Mitchellové, hrající folk s jazzovými hudebníky. Duch celého Binary je vlastně dost podobný. A blíží se i kvalitativně.

Autor:

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...