Středa 25. května 2022, svátek má Viola
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Autobiografie: Miles, jak mu zobák narostl

Kultura

  7:00
PRAHA - Po více než deseti letech se na knihkupecké pulty vrací životopis Milese Davise, jak ho legendární jazzový trumpetista před smrtí převyprávěl publicistovi Quinceymu Troupeovi.

Miles Davis foto: Reprofoto

Letošní dvojnásobné Davisovo výročí (narodil se v květnu 1926 a zemřel v září 1971) si bude jazzová obec připomínat vehementně, vždyť šlo o jejího posledního obecně uznávaného vládce. Pozadu nezůstáváme ani my. Mezinárodní sestava zvučných jmen složí poklonu Davisovi na koncertu v rámci cyklu Jazz na Hradě 23. května a o prvomájové noci se s Milesovým odkazem vypořádával v pražském klubu Jazz Dock nejprve František Kop Quartet a pak i funk-jazzová kapela Muff. Zároveň šlo o křest knihy Miles.

Poprvé se v češtině objevila už v roce 2000 a dávno je beznadějně rozebrána. Nové vydání, opět v překladu Josefa Rauvolfa, uvítá bezpochyby mladší generace hudebních nadšenců, která před deseti lety ještě neměla o Davisově podivuhodné postavě tušení.

Kotva, maják i kompas

Milesova umělecká dráha je fascinující. Ještě stihl v půli 40. let swingovou vlnu, osudově se setkal s protagonisty budoucí be-bopové rebelie a v závěru této dekády nahrál snímky, později vydané na albu Birth Of The Cool. Předznamenal na něm vznik posluchačsky přístupnějšího stylu, než byl nervní be-bop.

Miles Davis

Prvou polovinu páté dekády pak Davis bojoval s drogovou závislostí. V té době vzniklá série desek jeho prvního kvintetu, ve kterém už byl tenorsaxofonista John Coltrane. Davis tehdy získal kontrakt se společností Columbia a oslovil veřejnost mnoha důležitými alby, Následovalo období takřečeného "druhého kvintetu", ve kterém se na počátku 60. let obklopil brilantními mladými hráči, včetně Herbieho Hancocka a Waynea Shortera, a v němž po svém reagoval na podněty avantgardního free jazzu.

Od "vážného", strukturálně komplikovaného jazzu se na přelomu 60. a 70. let vlastně úplně odvrátil. Výsledkem byla magnetizující a opět stylotvorná mesaliance jazzu s rockem, definovaná dvojdeskou Bitches Brew. U elektrického fusion jazzu už pak Davis zůstal, přestože se ze zdravotních důvodů, ale patrně i v jisté umělecké krizi na několik roků úplně odmlčel.

Prostořeký pábitel

Chronologický tok vzpomínek Milese Davise autor biografie Quincey Troupe nijak neučesával a zachoval hovorovou dikci Davisova vyjadřování, špikovaného množstvím historek i syrových charakteristik. Servítky si brát nenavykl. Atmosféra bouřlivého be-bopového dění na 52. ulici, práce v nahrávacích studiích, muzikantského cestování, zrodu zásadních stylových proměn, výstupů i sešupů, neustálého hledání a experimentování vystupuje ze šťavnaté knihy plasticky.

Divoký v hudbě i životě

Miles Davis, Quincey Troupe: Miles, Autobiografie
Přeložil Josef Rauvolf, Plus, Praha 2011, 460 stran

Davis se nerozpakuje v popisu někdy ostrých střetů s kolegy i s lidmi kolem hudebního provozu a s předsudečnými policajty, stejně jako peripetií soukromého života, to jest i manželských krachů a vlastních přešlapů. Místy získá čtenář dojem, že muselo jít o nesnesitelného autokrata, narcise, machistu, rasistu a – řečeno davisovským žargonem – vůbec "pěknýho vocasa", který ale zároveň neskrývá obdiv k mnohým muzikantům, k četným ženám, přátelům a rodině. A je si velmi dobře vědom, kolik mu předali jazzmani starší generace a jaké měl štěstí na spolupracovníky.

Překladatel Josef Rauvolf nechal Davise mluvit, jak mu zobák narostl. Čtení je to živé, autentické a zábavné. Pohled svérázného člověka na půl století v samém centru závratně překotného hudebního i společenského dění má šanci zaujmout i toho, kdo se o jazz a muziku vůbec nezajímá.

Miles Davis

Publikace s vydařenou obálkou Michala Cihláře postrádá oproti prvému vydání blok fotografií s Davisovým osvětlujícím komentářem. To je nesporně škoda. Nahrazuje ho průvodce po nejdůležitějších trumpetistových albech.

A bohužel se nepodařilo "vychytat" některé překlepy, neujednocené skloňování určitých jmen anebo chyby v nich (např. třikrát u saxofonisty Hanka Mobleyho). A zůstala i záměna písmene, která z pověstného polyrytmického bubnování Tonyho Williamse učinila hru úsměvně polorytmickou. Jde sice jen o málo podstatné vady na kráse, ale dalo se jim vyvarovat.

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat