Nyní sedmapadesátiletá zpěvačka s až aristokraticky znějícím občanským jménem Isabel Buarque de Hollanda Gilberto de Oliveira vyrůstala v prostředí, v němž nešlo hudbě uniknout. Tatínek João Gilberto (1931–2019) patřil k zásadním osobnostem bossa novy, často bývá dokonce nazýván jejím „otcem“, který dokázal od padesátých let obohacovat tradiční brazilskou hudbu o jazzové vlivy.
Jeho první ženou byla letos v červnu zesnulá pěvecká hvězda Astrud Gilberto, spojená zejména s hitem Girl From Ipanema, jako druhou ženu si João vzal další zpěvačku užívající uměleckého jména Miúcha, která byla nejen matkou Bebel Gilberto, ale také sestrou dalšího populárního hudebního tvůrce, Chica Buarqueho.
V domech Gilbertových, ať už v americkém New Yorku, nebo v brazilském Riu de Janeiru (neboť rodina mezi oběma metropolemi „pendlovala“ a zvlášť po rozvodu Bebeliných rodičů bylo cestování budoucí slavné zpěvačky jejím denním chlebem) si podávaly kliku i další hudební megahvězdy. Nejslavnější skladatel bossa novy Antonio Carlos Jobim, od nějž měl João Gilberto v repertoáru spoustu písní, stejně jako Gilberto Gil, další plodný autor, který dodával skladby mnoha latinskoamerickým hvězdám a jehož jsme letos měli to štěstí vidět na Colours of Ostrava.
Ale třeba také saxofonista Stan Getz, vůbec největší propagátor latinskoamerických rytmů v jazzu ve Spojených státech, který natočil v tomto stylu řadu alb včetně toho patrně nejslavnějšího, nazvaného nikoli náhodou Getz/Gilberto. Ano, v roce 1964 se právě Stan Getz a João Gilberto sešli na ploše jedné desky (s nepominutelnou pěveckou účastí Astrud Gilberto) a vytvořili jakousi referenční nahrávku dokonalého prolnutí bossa novy a amerického jazzu.
Od elektroniky k akustice
Samotná Bebel Gilberto debutovala sice už v roce 1986, více se o ní ale začalo mluvit po účasti na charitativní kompilaci Red Hot + Rio, na které se pod vlajkou boje proti AIDS sešla s takovými hvězdami, jako jsou Sting nebo David Byrne, plus s plejádou latinskoamerických hvězd.
Jejím skutečným průlomem ale bylo až album Tanto Tempo v roce 2000, jež ji zařadilo mezi nejprodávanější brazilské umělce všech dob. Bebel Gilberto nalezla ve spolupráci s nejrůznějšími vesměs proslulými producenty zajímavý průnik mezi bossa novou a elektronickým zvukem typickým pro současnou dobu a jak její originální nahrávky, tak jejich remixy v provedení mistrů tohoto oboru zdomácněly na tanečních parketech.
Byla za ně už pětkrát nominována na cenu Grammy. Album João, které produkoval Thomas Bartlett (spolupracoval mj. s Florence and the Machine, Norah Jonesovou nebo Sufjanem Stevensem), je ale úplně jiné. Zpěvačka asi nikdy nepořídila nahrávky s tak dokonalým, čistým akustickým zvukem, navazujícím přesně na nejzákladnější tradici bossa novy, postavené na akustické kytaře, klavíru a perkusích.
„Je to milostný dopis mému otci,“ říká o albu sama zpěvačka. Připomíná, že se tatínkovou hudbou vlastně nikdy aktivně nezabývala a že nyní dospěla k pocitu, že je potřeba to napravit, protože jeho písně ji, ať chtěla, nebo ne, ovlivňovaly od dětství. Proč tomu tak bylo, už jsme si řekli.
Hypnotický hlas
Album João obsahuje jedenáct písní pečlivě vybraných z desek zpěvaččina otce, zdaleka nejen jeho autorských počinů. Proto je mezi nimi například slavná „jobimovka“ Desafinado, která zazněla na zmíněném albu Getz/Gilberto a v rámci projektu Red Hot + Rio ji zpívala Bebelina „macecha“ Astrud Gilberto jako duet s Georgem Michaelem.
Oporami alba jsou i další Jobimovy písně Ela E Carioca či Caminhos Cruzados, které se dočkaly v latinském světě mnoha různých verzí. Relativně hodně, hned čtyři songy, zpěvačka vybrala z otcova eponymního alba z roku 1973, které nahrál jen sám se svou kytarou a perkusistou a je – s odkazem na Beatles – nazýváno jeho „Bílým albem“.
Dobrý výběr písní a krásný zvuk i instrumentace alba by ale byly ničím bez zpěvaččiny dokonalé interpretace. Bebel Gilberto dokáže svým hlasem hypnotizovat, má v něm nepřeslechnutelný erotický témbr, který se tak dobře hodí právě k bossa nově, a často i s minimálním melodickým vývojem dokáže dělat pravé divy. Známe-li k tomu ještě příběh a rodinné zázemí alba, vychází nám z něj jedna z nejsympatičtějších nahrávek posledních týdnů.
