Černobílé drama z pohledu syrské rodiny, polských aktivistů a polských pohraničníků připomíná hrůzy, k nimž nedávno běžně docházelo na polsko-běloruských hranicích. Často až mučivě naléhavé svědectví založené na skutečných událostech, na něž se nesnadno dívá, má velmi silné vyznění, jemuž se na premiéře dlouho tleskalo. Rozruch nepůsobí jen v Benátkách. Zatímco na Lidu ale vyvolal slzy, potlesk a příznivé kritiky, v Polsku režisérku členové vlády přirovnávají ke Goebbelsovi.
Woody Allen zavrhovaný i milovaný
Benátky obvykle nejsou příliš politickým festivalem, i když letos proběhla na červeném koberci akce na podporu Íránců bojujících za svobodu a včera Mostra znovu pořádala tzv. ukrajinský den na podporu nejen ukrajinského filmového průmyslu.
Několik lidí také protestovalo proti zařazení novinek Romana Polanského a Woodyho Allena do programu. Sedmaosmdesátiletý Allen, který na Lido dorazil osobně, má ovšem stále i dost fanoušků. Na projekci jeho padesátého a možná posledního snímku, tragikomedie Zásah štěstím, se tleskalo už u jeho jména. A pak i u vtipné pointy příběhu vyprávějícího v uspokojivém stylu jeho dřívějších filmů jako Sólokapr nebo Poznáš muže svých snů o náhodě, lásce a vraždě.
Naopak Polanského rádoby satira Palác o nepodařeném silvestrovském večírku na přelomu milénia je zatím nejhůře hodnoceným titulem 80. benátského festivalu. Na agregátor anglicky psaných recenzí Rotten Tomatoes film plný oplzlých situací, příšerných masek a národních stereotypů vstoupil se skóre 0 %.
Polanski, který od svého zatčení na festivalu v Curychu v roce 2009 na filmové akce nejezdí, do Itálie podle očekávání nedorazil.
Benátský festival se bohužel musel obejít i bez dalšího veterána. Režisér William Friedkin plánoval na Lidu uvést restaurovanou kopii Vymítače ďábla i svůj poslední film, novou adaptaci divadelní hry Hermana Wouka Vojenský soud se vzbouřenci z lodi Caine, 7. srpna však v 87 letech zemřel. Jeho kariéra se tak uzavřela právě tímto námořnickým soudním dramatem o střetu pedantského kapitána s jeho důstojníky.
Příběh byl zfilmovaný už několikrát, nejslavněji v 50. letech s Humphreym Bogartem. Nová verze přenesená z druhé světové války do současnosti zůstává uzavřená v soudní síni a působí vcelku televizně, nabízí však inteligentní dialogy, dobrý herecký výkon Jasona Clarkea a doznívající hořký epilog.
Příliš vtipný na soutěž
Mimo soutěž byl stejně jako filmy Polanského, Friedkina a Allena zařazen i Hit Man od Richarda Linklatera, nejspíš proto, že je na soutěž příliš vtipný. Americký režisér proslavený romancí Před úsvitem či jemným portrétem dospívání Chlapectví se nyní zaměřil na příběh učitele, který se tak dlouho vydává za různé nájemné zabijáky, až mu to přeroste přes hlavu. Snímek, během jehož promítání se ozývaly výbuchy smíchu a spontánní potlesky, se stal miláčkem publika.
A také zajímavým kontrapunktem k chladnější krimi Zabiják, v němž se metodický a takřka nelítostný nájemný vrah v podání Michaela Fassbendera mstí za útok na svou milou. Zabiják se do soutěže dostal, asi i díky jménu a filmařské zručnosti svého režiséra Davida Finchera, jenž tu vyšel ze svého oblíbeného komiksu. Víc než autor vrstevnatých krimi jako Klub rváčů či Zodiac je v novince ovšem poznat Netflix, na němž bude od listopadu snímek k vidění.
Do soutěže k Hranici se příliš nehodí ani životopis Priscilla, v němž se Sofia Coppolová po Ztraceno v překladu a Marii Antoinettě znovu dívá na život dívky nespokojené ve své zlaté kleci. Pohledný film podle autobiografie Priscilly Presleyové, která výsledek zaštítila i jako producentka, se svým klidem a zaměřením na interiéry dobře hodí k loňskému bujarému Elvisovi. Coppolová v něm ale příliš dlouho pozoruje zamilovanou školačku a na zajímavější historii, jak Priscilla dokázala najít svůj vlastní život, už jí čas skoro nezbývá.
Větší šanci na cenu má alespoň podle ohlasu kritiků Bestie, francouzská romance jednoho páru napříč třemi časovými rovinami. Bertrand Bonello se v ní odpíchl od povídky Henryho Jamese, kterou spojil s případem misogynního teroristy v Kalifornii v roce 2014 a zabalil do pozoruhodné vize budoucnosti, v níž stroje „čistí“ lidskou DNA od zbytečných silných emocí.
