Archivní dvojalbum Bohemia s podtitulem Singly a rozhlasové nahrávky 1976–1978 ukazuje nejen to, jak dobří hudebníci se tehdy na naší scéně pohybovali, ale také, s přihlédnutím k dataci nahrávek vymezující existenci kapely, možnosti, jaké tehdy tvůrci snažící se o co nejméně kompromisů měli. A samozřejmě vypovídá také o turbulencích mezi různými přístupy v rámci tehdy populárních rockových žánrů.
Samé hvězdy
Ačkoli je Bohemia zavedena v československých rockových dějinách jako kapela jazzrocková, její kořeny jsou úplně jiné. Založil ji roku 1975 zpěvák a klávesista Lešek Semelka, který odešel ze svého angažmá v Blue Effectu (tehdy povinně počeštěném na Modrý efekt) v podstatě „na protest“ proti narůstající nadvládě instrumentální složky hudby, kterou leader Radim Hladík vedl po artrockové stopě.
K založení nové kapely oslovil dva členy vrcholné sestavy někdejšího Flamenga, basistu Vladimíra Gumu Kulhánka a saxofonistu Jana Kubíka. Vize nového „all stars týmu“ byla navázat někde tam, kde skončilo právě Flamengo svým vrcholným dílem, albem Kuře v hodinkách, tedy moderním tvrdším rockovým, ale zásadně písňovým materiálem.
BOHEMIA – SINGLY A ROZHLASOVÉ NAHRÁVKY 1976–1978 Editor Jaroslav Riedel Vydal Tomáš Padevět, 2023 |
Na postu bicích hrál nejprve Pavel Frištenský, jehož po roce vystřídal Pavel Trnavský. Největší změny probíhaly u kytary. Po brzkém odchodu zakládajícího člena Josefa Kůstky zaskočili na několika koncertech flamengovský Pavel Fořt a Luboš Andršt, a nakonec se v souboru etabloval mladičký, tehdy dvacetiletý Michal Pavlíček, jehož našli protagonisté Bohemie ve skupině Expanze. Právě zde si dnešní český kytarista číslo jedna vysluhoval první profesionální ostruhy, a to nejen jako instrumentalista, ale i skladatel. Na dvojalbu najdeme pět jeho skladeb.
Čím dál delší sóla
Jistý problém kapely byl v tom, že zatímco Semelka cítil silné pěvecké ambice, které ostatně o pár let později začal realizovat na sólové dráze, zbytek instrumentalistů se stále více nořil do tehdy mimořádně populárního, dalo by se říci přímo módního, jazzrocku. Jeho hlavním exponentem v kapele byl zprvu právě Michal Pavlíček, který už tehdy vykazoval rysy instrumentální virtuozity a průběžně na svou stranu dostával i další kolegy.
Zpívané písně měly z dnešního pohledu poněkud bizarní a jistěže době poplatné texty, jejichž hlavními autory byli Boris Janíček, jehož příspěvky působí v kontextu rockové hudby poněkud šroubovaně, a Pavel Vrba, ústřední postava českého artrockového textování s až halucinogenní slovotvorbou a obrazností. Skladby Bohemie se nicméně prodlužovaly a nad zpívanými pasážemi začala nabývat vrchu instrumentální sóla. To slyšíme zejména na druhém disku, který přináší záznam z festivalu Pražské jazzové dny v roce 1977 v pražské Lucerně.
Není tedy divu, že v roce 1978, poté, co s kapelou ještě nazpíval její první a jediné dlouhohrající album Zrnko písku, Lešek Semelka ohlásil odchod ze skupiny. Paradoxně se vrátil do Blue Effectu, v němž dostal příslib exponovanějšího pěveckého uplatnění. S ním odešel i manažer skupiny Vladimír Mertlík a zbylým členům už se nepodařilo uspokojivě na předchozí činnost navázat a Bohemia se rozpadla pro nedostatek uplatnění.
Část souboru začala doprovázet zpěvačku Janu Kratochvílovou a Michal Pavlíček se v roce 1980 připojil k Pražskému výběru Michaela Kocába, aby po jeho jazzrockové etapě společně způsobili „novovlnnou revoluci“. Mimochodem, i Kocáb, bývalý přesvědčený jazzrocker, se coby host Bohemie na dvojalbu objevuje, na elektrické piano hraje právě na zmíněné živé nahrávce z Lucerny.
Dodejme, že z devatenácti uvedených položek dvojalba vychází deset úplně poprvé a pocházejí z rozhlasového archivu. Další dvě se poprvé objevují na CD.
