Není proto zase tak překvapivé, že i z filmu o konání bratří Mašínů a jejich přátel si nejspíš každý divák odnese navlas stejný názor, s jakým do kina přišel.
V centru snímku scenáristy Marka Epsteina a režiséra Tomáše Mašína nazvaného Bratři stojí hlavní hrdinové známého příběhu Ctirad a Josef Mašínové, film se však snaží představit i další postavy s reálným předobrazem: nejen Milana Paumera, kterému se podařilo spolu s bratry probojovat do Západního Berlína, ale zejména další členy Mašínovy rodiny.
BratřiČR 2023 Režie: Tomáš Mašín Premiéra 26. 10. |
Začíná nepominutelnou osobností vojáka a odbojáře Josefa Mašína staršího zavražděného nacisty, jehož odkaz neoddiskutovatelně formoval postoje a činy jeho potomků. Posléze se snímek věnuje také osudům matky a sestry bratří Mašínů a výraznou roli v příběhu má jejich strýc Ctibor Novák.
Tím hlavním je ale přece jen cesta titulních bratří Mašínů od prvotního odhodlání vzbouřit se proti totalitní moci přes různé pokusy o odbojovou činnost, zatčení a věznění až po jejich proslulý útěk za hranice, kdy se doslova prostříleli přes východní Německo do Západního Berlína.
Jako silný impulz ke vzdoru celé Mašínovy rodiny vůči komunistickému režimu je představena vražda Milady Horákové a dalších lidí odsouzených ve stejném procesu (hlášení z rádia „dnes byli odsouzeni k smrti a popraveni...“ ovšem zrovna nepřispívá k navození pocitu historické autenticity).
Bratři poté spřádají plány, jak komunistům škodit. Jednou z prvních „odbojových“ akcí je noční přesun matčina klavíru z bytu, odkud se rodina musela vystěhovat, do nuzného nového bydlení – tady jde ještě zčásti o legraci. Záhy ovšem přituhne a na řadu přijdou neblaze známé akce skupiny vedené snahou opatřit si samopaly, po nichž zůstávají mrtví policisté Kašík a Honzátko.
Přichází zatčení kvůli nesouvisející kauze, kdy si bratři ověří, že režim, proti němuž bojují, je opravdu nelidský. Josef Mašín a jeho strýc Ctibor Novák jsou propuštěni z drsné vazby až po několika měsících, Ctirad je odsouzen na dva a půl roku do Jáchymova.
Tehdy vyvstane potřeba získat větší sumu peněz, aby zbylí členové skupiny mohli (tvrdí film) za pomoci úplatku osvobodit Ctirada z výkonu trestu. Přepadení vozu s výplatami ovšem vede k další smrti, tentokrát je obětí účetní Rošický. Vězněný Ctirad je přitom zanedlouho propuštěn na amnestii, takže na úplatek nedojde.
Půda v Československu je už ale pro skupinu horká a navíc Američané vyhlašují vytvoření vojenských jednotek z řad exulantů pro chystaný boj s komunistickým impériem: tam bratři a jejich přátelé vidí svoje místo. Následuje známý dobrodružný přechod východního Německa, opět doprovázený oběťmi (i z řad skupiny) a korunovaný úspěšným příchodem Mašínů a Paumera na Západ. Doma je ovšem zbytek statečné rodiny vystaven krutosti režimu.
Slon v místnosti
Bratry doprovází do kin slogan Největší příběh studené války. Tím by třeba i mohl být, jenomže to by v něm museli filmaři dokázat pojmenovat a rozpracovat skutečně silné téma. Dobrodružné vyprávění o pevné vůli a nezdolnosti v tomto případě nestačí: ve chvíli, kdy se kladní hrdinové (protože tak se tu s Mašíny a spol. jakožto postavami pracuje) jako obvyklí kladní hrdinové nechovají, stává se tento nesoulad automaticky klíčovým tématem. A pokud se s ním tak nepracuje, mění se v pověstného slona v místnosti.
Bohužel tvůrci vsadili přesně na tento přístup: rozhodli se „nesoudit“, což znamená, že morální aspekt zabití policistů a účetního tu vlastně ani tématem není, spíš jde jen o neblahé události v řadě dalších. V případě účetního Rošického dokonce diváci ani osudovou akci neuvidí, referují o ní jen policejní protokoly. Jakkoli to může být zdůvodněno etickými ohledy nebo nejasnostmi ohledně skutečného průběhu událostí, ve filmovém příběhu Mašínů kvůli tomu zeje ohromná díra.
Neochota důkladněji konfrontovat filmové postavy s lidským aspektem jejich boje proti komunistům redukuje jejich zobrazení jen na dost povrchní ilustraci. Konvenčně odvyprávěný snímek nenabízí ani nijak přesvědčivou dobovou atmosféru, která by pochopení činů skupiny bratří Mašínů usnadnila: komunistický „teror“ se projevuje zejména všudypřítomnými budovatelskými transparenty.
Film Bratři. FOTO CINEMART
Za relativní klad snímku lze považovat herecké výkony, které z postav alespoň vesměs nečiní karikatury – s výraznou výjimkou figury policejního kapitána Kollera (Stefan Konarske), kterou do filmu přinesla potřeba opatřit Mašínům jednoho zřetelného protivníka. Koller je český Němec, kterého si StB ponechala ve svých službách: kvůli tomu může jít bratrům po krku už v Československu, po jejich útěku vyslýchat jejich příbuzné a vzápětí už na německé půdě organizovat policejní hon...
U hlavních postav je pak přece jen otázka, nakolik přesně odpovídají svým předobrazům: i typově dobře vybraní představitelé Ctirada (Jan Nedbal) a Josefa (Oskar Hes) svým postavám dluží alespoň přesvědčivější zaťatost, když už nedojde na výraznou psychologickou kresbu. Asi nejproblematičtější je v příběhu postava strýce bratří Mašínů Ctibora Nováka, kterého Václav Neužil prezentuje jako životem poznamenaného, ale veskrze příjemného spiklence.
Jde přitom o člověka, který v roce 1945 coby komunista a velitel internačního tábora pro Němce nechal popravit dva mladistvé bratry za pokus o útěk: tato skutečnost snímkem alibisticky prokmitne jako zcela nesrozumitelná zmínka v jednom dialogu. Je to příznačný detail, který charakterizuje celý snímek: ten cosi v učesané zkratce vypráví, ale skutečnému pochopení příběhu bratří Mašínů diváky nepřiblíží.
