Ohňostroj muzikality a absolutního partnerského jiskření s doprovázejícím pianistou Sullivanem Fortnerem doslova zvedl posluchače brněnského koncertu ze sedadel - a na rozdíl od jiných standing ovations tentokrát plným právem. Většinu repertoáru koncertu přitom tvořily hity amerického klasického popu resp. muzikálu přetvořené v jazzové standardy. Dvojice s nimi ovšem nakládala tak versatilně, že je vlastně přetvářela ve svá vlastní čísla. Jenomže to je jen jedna tvář Cécile McLorin Salvantové. Ta druhá je ke slyšení právě na jejím aktuálním albu Ghost Song.
Koncert vs. studio
Ghost Song je rozhodně hudebně nejčlenitější album Cécile McLorin Salvantové, a také albem s největším podílem jejích vlastních písní v neprospěch coverů a standardů, byť píseň Kate Bushové Wuthering Heights inspirovaná románem Emily Brontëové Na Větrné hůrce práci na albu podle zpěvačky odstartovala a dala jí směr.
Jak bylo řečeno, část písní z alba má zpěvačka v koncertním repertoáru, rozdíl mezi živým a studiovým podáním lze ale dokumentovat třeba na Weillově a Brechtově The World is Mean z Žebrácké opery. Zatímco koncertně předvádí Salvantová s Fortnerem (který je také koproducentem alba) v podstatě čistokrevný kabaretní kuplet, na nahrávce dominuje ďábelská flétna Alexy Tarantinové, zvláštní švih aranžmá dává banjo Jamese Chirilla a Fortnerovo piano se spokojuje vlastně jaksi až uklidňující rolí. Přičemž Salvantové zpěv si zachovává původní hravost.
Varhany i sbor
Většinu písní z alba ale Cécile McLorin Salvantová v Brně nehrála (což neznamená, že v nějakých úpravách jinde nehraje, program vystoupení zásadně mění na každém koncertě a jak jsme viděli v Besedním domě, s Fortnerem se dokonce rádi vzájemně v reálném čase překvapují).
Některá aranžmá si ale nelze jen v duu moc představit. I na desce, která je mimochodem na to, že je samozřejmě žánrově řazena k jazzu, neskutečně rozmanitá, mohou některé části působit skoro až jako „schválnosti“ - když třeba v písni I Lost My Mind přebírají funkci klavíru majestátní kostelní varhany, hrající až minimalistické kolečko, které ještě podporuje zmnožený zpěvaččin vokál.
Anebo když v titulní písni alba, mimochodem překrásně, byť nijak převratně zaranžované, s proplétáním se resofonické a elektrické kytary, najednou někdy v poslední čtvrtině dojde ke zlomu a do hry se zapojí dětský sbor.
Nic z toho ale ve skutečnosti žádná schválnost není, ani snaha bizarními prostředky okouzlit hledače neobvyklého. Ghost Song je ucelené a posluchačsky nesmírně dobrodružné album, výtečně podložené muzikantskými schopnostmi. Zpěvem protagonistky především.
