Ona je Finka, on Francouz, on je stodevadesáticentimetrový obr a silák a ona křehká drobná panenka, jinak ovšem perfektní voltižérka. Jsou partneři i v životě a to, co dělají, i kočování je evidentně baví.
Do Prahy přijeli nejenom s dětmi, které se objeví i v představení, ale také s opeřenou zvířenou. Když si představíme cestu s takovou menažerií z končin kolem Toulouse až do Prahy, je jasné, že tuto nesmírně sympatickou dvojici, která je spolu víc než dvacet let, nic nerozhází. A jak v cirkuse, tak v soukromí z nich vyzařuje pozitivní energie i přirozený soulad.
Lidovky.cz: V Praze jsme vás viděli před čtyřmi roky, ale vaše představení Saison du cirque se odehrávalo v klasickém šapitu. A ciel ouvert se odehrává víceméně v plenéru, ale ne tak úplně. Proč jste se rozhodli pro takovou zásadní scénickou inovaci?
Victor: Chtěli jsme změnu, volný prostor pro hru. Považujeme za důležité měnit to, co je zavedené, zkoušet něco nového, jít dál. A chtěli jsme také trochu zrušit cirkusovou nálepku, změnit dramaturgii a možná se víc obrátit k divadlu, najít nové polohy našeho humoru. To, co vzniklo, není určené pro šapito ani pro divadlo, ale ani pro plenér, ale diváci u nás ani nezmoknou, ani je nebude trápit horko. A hlavně se stávají součástí naší hry, sedí ve čtyřech karavanech, které jsou vlastně součástí scény, součástí dění.
