Převládající pocit by se dal vyjádřit parafrází názvu jedné staré Dylanovy desky: Nacházíme se před potopou. Přestože Yorke vydává vlastní album, Radiohead se podle svého vyjádření nerozcházejí - tři roky po vydání posledního alba Hail To The Thief chystají koncem roku novou desku.
Tíha slávy
Vysvětlení Yorkeova rozhodnutí natočit vlastní album je nejspíš jednoduché. Ne náhodou je v některých starých jazycích slovo tíha synonymem pro slávu. Tíha úspěchu a očekávání leží na uctívané kapele, která za dobu své existence prodala 23 milionů desek, jak huňatá deka. Není divu, že se Yorke v mezičase "odkopal". Alespoň víme, co se jednomu z nejvlivnějších Britů dneška honí hlavou.
"Kéž bych byl výjimečný," přál si Yorke v průlomové skladbě Creep z debutového alba Radiohead. O třináct let později je mezi rockovými hvězdami výjimečný v prvé řadě tím, jak moc se podobá svým posluchačům - nejistý a trochu přecitlivělý, pronásledovaný úzkostmi, považovaný pragmatiky bez ideálů za nepraktického snílka.
Kromobyčejní jsou samozřejmě hlavně sami Radiohead - díky jejich albu OK Computer (1997) pro kapely s kytarami začaly být přijatelné laptopy. S přenosným počítačem a za pomoci osvědčeného producenta Nigela Godriche, letitého spolupracovníka Radiohead, Yorkeův debut vznikl.
Album Eraser zaujme již rozkládacím obalem s linorytem znázorňujícím nebesa obtěžkaná hustými mračny a světovou potopu. V jejích vlnách mizí budova londýnského Parlamentu, Fosterovy věže zvané "Okurka" tamtéž, elektrárna v Battersea, opera v Sydney či svatopetrský chrám ve Vatikánu. Zachrání se jen osamělý muž ve člunu nebo potkan na zlámaném prkně, vše pohlcující vody dokáže zastavit gestem natažené ruky pouze postava v klobouku a dlouhém černém plášti. "Díky Stanleymu Donwoodovi za vysvětlení širšího významu toho, co se děje," připomíná Yorke na obalu desky autora linorytu a bývalého spolužáka na univerzitě v Exeteru.
Při poslechu desky pak skutečně vyjde najevo, že jejím tématem je křehkost zdánlivě zabezpečené lidské existence. Yorke ji domýšlí v souvislostech a se smyslem pro detail, jako například v mrazivém obrazu zániku New Yorku ve skladbě And It Rained All Night: "Pršelo den a noc /kapky velikosti tvých rukou a tváře/červi se přišli podívat, co se děje/taháme auta z řeky... Jaktože to vypadá tak krásně?/Jaktože padá měsíc z oblohy?"
Píseň pro Davida Kellyho
V Yorkeových textech i hlase je slyšet emocionální zjitřenost a neokoralost, s níž se ostatně v rozhovorech vážně zabývá myšlenkou, jak zlé je hrát na letních festivalech, jejichž aparatura není napájena elektřinou ze slunečních kolektorů. Je dokonce ochoten připustit, že na kritických slovech Damona Albarna, jenž Radiohead nedávno vyčetl, že pro člověka s Yorkeovými názory musí být uctívání odosobněného, mnohatisícového festivalového davu téměř modloslužbou, může být kus pravdy.
Za apokalyptickým tónem křehkých a překvapivě melodických písniček je cítit Yorkeův smysl pro znepokojivou realitu. Největším překvapením alba Eraser je ovšem adresná skladba Harrowdown Hill, připomínka skutečné události: "Zbaví se tě/až se jim nebudeš hodit" zpívá v písničce pojmenované podle místa, kde před třemi roky našli tělo Davida Kellyho, britského zbrojního experta, jehož se vláda snažila přimět, aby si své pochybnosti o důkazech vedoucích k válce v Iráku nechal pro sebe.
Deska Eraser není dílem přehnaně úzkostného, či dokonce paranoidního člověka. Thom Yorke si vlastně počíná nanejvýš rozumně -bere vážně heslo "po nás potopa", kterým se nešetrná západní civilizace nevědomky nechá vést. Už jen proto deska Eraser v masovém zábavním průmyslu výjimečná.
Tíha slávy
Vysvětlení Yorkeova rozhodnutí natočit vlastní album je nejspíš jednoduché. Ne náhodou je v některých starých jazycích slovo tíha synonymem pro slávu. Tíha úspěchu a očekávání leží na uctívané kapele, která za dobu své existence prodala 23 milionů desek, jak huňatá deka. Není divu, že se Yorke v mezičase "odkopal". Alespoň víme, co se jednomu z nejvlivnějších Britů dneška honí hlavou.
"Kéž bych byl výjimečný," přál si Yorke v průlomové skladbě Creep z debutového alba Radiohead. O třináct let později je mezi rockovými hvězdami výjimečný v prvé řadě tím, jak moc se podobá svým posluchačům - nejistý a trochu přecitlivělý, pronásledovaný úzkostmi, považovaný pragmatiky bez ideálů za nepraktického snílka.
Kromobyčejní jsou samozřejmě hlavně sami Radiohead - díky jejich albu OK Computer (1997) pro kapely s kytarami začaly být přijatelné laptopy. S přenosným počítačem a za pomoci osvědčeného producenta Nigela Godriche, letitého spolupracovníka Radiohead, Yorkeův debut vznikl.
Album Eraser zaujme již rozkládacím obalem s linorytem znázorňujícím nebesa obtěžkaná hustými mračny a světovou potopu. V jejích vlnách mizí budova londýnského Parlamentu, Fosterovy věže zvané "Okurka" tamtéž, elektrárna v Battersea, opera v Sydney či svatopetrský chrám ve Vatikánu. Zachrání se jen osamělý muž ve člunu nebo potkan na zlámaném prkně, vše pohlcující vody dokáže zastavit gestem natažené ruky pouze postava v klobouku a dlouhém černém plášti. "Díky Stanleymu Donwoodovi za vysvětlení širšího významu toho, co se děje," připomíná Yorke na obalu desky autora linorytu a bývalého spolužáka na univerzitě v Exeteru.
Při poslechu desky pak skutečně vyjde najevo, že jejím tématem je křehkost zdánlivě zabezpečené lidské existence. Yorke ji domýšlí v souvislostech a se smyslem pro detail, jako například v mrazivém obrazu zániku New Yorku ve skladbě And It Rained All Night: "Pršelo den a noc /kapky velikosti tvých rukou a tváře/červi se přišli podívat, co se děje/taháme auta z řeky... Jaktože to vypadá tak krásně?/Jaktože padá měsíc z oblohy?"
Píseň pro Davida Kellyho
V Yorkeových textech i hlase je slyšet emocionální zjitřenost a neokoralost, s níž se ostatně v rozhovorech vážně zabývá myšlenkou, jak zlé je hrát na letních festivalech, jejichž aparatura není napájena elektřinou ze slunečních kolektorů. Je dokonce ochoten připustit, že na kritických slovech Damona Albarna, jenž Radiohead nedávno vyčetl, že pro člověka s Yorkeovými názory musí být uctívání odosobněného, mnohatisícového festivalového davu téměř modloslužbou, může být kus pravdy.
Za apokalyptickým tónem křehkých a překvapivě melodických písniček je cítit Yorkeův smysl pro znepokojivou realitu. Největším překvapením alba Eraser je ovšem adresná skladba Harrowdown Hill, připomínka skutečné události: "Zbaví se tě/až se jim nebudeš hodit" zpívá v písničce pojmenované podle místa, kde před třemi roky našli tělo Davida Kellyho, britského zbrojního experta, jehož se vláda snažila přimět, aby si své pochybnosti o důkazech vedoucích k válce v Iráku nechal pro sebe.
Deska Eraser není dílem přehnaně úzkostného, či dokonce paranoidního člověka. Thom Yorke si vlastně počíná nanejvýš rozumně -bere vážně heslo "po nás potopa", kterým se nešetrná západní civilizace nevědomky nechá vést. Už jen proto deska Eraser v masovém zábavním průmyslu výjimečná.
