Sklep přežil dějinné zlomy, velkou popularitu svých lídrů i to, že se prosadili i v jiných oborech a svým způsobem si zachoval image kreativního a bezstarostného sdružení. Takže můžeme Davidu Vávrovi věřit, když říká, že jediným měřítkem pro jejich aktivity je, aby z nich měli vnitřní radost.
Lidovky.cz: Sklep oslavil padesát let. To už je vážně totální výčpěv, což tedy, jestli se nepletu, byl váš termín. Má to ještě smysl?
Už asi není rozdíl, jestli máme čtyřicetileté nebo padesátileté výročí. První erupce u divadla trvá pět až deset let a je to něco nového, pak se vztahy většinou opotřebují. My jsme ale jiný typ souboru, protože se tím neživíme. Tudíž na opotřebování potřebujeme víc času. Z pohledu normálního profesionálního divadla je padesát let něco strašného, pokud nemění herce a nedoplňuje soubor mladými. My jsme ale soubor nedoplnili třicet let a jsme ustálení, ba i ustájení. Někteří i půlstoletí. Takže to, co platí na všechna divadla, na nás neplatí. Jediným měřítkem je, abychom měli z toho vnitřní radost. A každý, kdo začal cítit, že ji ztrácí nebo měl dojem, že je to příliš nezávazné, amatérské a že vztahy nefungují, tak na rok nebo i na deset let odešel a kdykoliv se vrátil, měl otevřeno. A to trvá.
