Komorní sedmdesátiminutová inscenace plyne uvolněně, její čas jako by se občas i zastavil, aby divák mohl v klidu a v detailu sledovat, jak hrdinové samotáři až obsedantně provozují své zvláštní aktivity.
Ticho je tu místy až hmatatelné jako dramatická kategorie. Herci jako by se v bezejmenných postavách rozpouštěli a zároveň jejich počínání komentují sami za sebe, což výrazně podporuje celkovou vyšinutost.
