Uvést čtyřdílnou románovou ságu italské autorky v britské adaptaci je rozhodnutí značně riskantní, minimálně může dojít ke známému jevu „ztraceno v překladu“. Každopádně je to materiál, který bylo třeba ještě obrábět, protože recepce tohoto díla a vůbec vztah k Itálii je u nás jiný než v anglosaském prostředí.
Úpravy se s mimořádnou invencí a důkladností zmocnila zkušená dramaturgyně Kristina Žantovská. Její zásluhou doznala dramatizace potřebné sevřenosti, k čemuž přispěl i režijní odklon od psychologizování a soustředění se na svižně odehrané situace.