Od začátků v roce 1967, kdy byl uveden Akt, první kus z dnes už notoricky známé dílny, prošel soubor i jeho vůdčí osobnosti mnoha úskalími, hodně jeho řady prořídly, ale bilance je veskrze úspěšná. Zkuste sehnat vstupenky!
Uvažme, že všech patnáct her, jež z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka vzešly (U Cimrmana v říši hudby k autorům patří i skladatel Jan Klusák a u všech kusů se nesmí zapomínat na původce všeho Járu Cimrmana), se hraje dodnes. A že obvyklá divákova odpověď na otázku „Na co chceš jít?“ bývá „Na cokoli“.
Zdeněk Svěrák ztratil svého přítele spoluautora, režiséra a herce, s nímž ústřední postavy alternovali. Ladislav Smoljak zemřel a jeho rolí se ujali další z cimrmanologů, které si Svěrák se Smoljakem léta vychovávali nejprve jako kulisáky a postupně jako plnohodnotné herecké typy (učili je „neherectví“, jak „nechodit“ po jevišti a dalším specialitám jejich divadla).
Postupně přibylo i několik hostů z řad oblíbených herců odjinud, například Miroslav Táborský, nebo „synové souboru“ mladí Kotek, Čepelka, Weigl, kteří s otci u Cimrmanů ochotně vyrůstali.
Záběr z představení Lijavec (Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška a Jan Kašpar)
Podle poslední zprávy zdědil Vojta Kotek roli dr. Emila Žáby ve hře Afrika aneb Češi mezi lidožrouty, ve které se od roku 2002 až do Smoljakovy smrti před třinácti lety střídali oba autoři. Tuhle alternaci provázela v čase premiéry pikantní historka: na závěr přijde ke slovu báseň Josefa Václava Sládka. Autoři se nemohli shodnout, která to bude – jeden chtěl Křišťálovou studánku, druhý Domove, domove.
Nevyhrál ani jeden, takže byly dvě premiéry, a když hrál Svěrák, recitovala se Studánka, když Smoljak, Domove, domove. Posléze, to už nebylo možné se dohadovat, našel Zdeněk Svěrák šalamounské řešení: Domove, domove končí hru odehrávající se ještě v Africe a Křišťálová studánka pak zazní v dovětku s J. V. Sládkem osobně přítomným v hledišti...
