Burajova inscenace vlastně jde proti proudu času, nebojí se psychologického realismu, naopak staví na něm. Může si to dovolit, má k dispozici výborné hráče a jejich virtuózní výkony jsou tu hnací silou.
Burajovi se podařilo herce dovést k samozřejmým psychologickým studiím, které působí nesmírně živě a plasticky a vyjadřují nejednoznačnost postav. Tady nejsou zlí, hodní nebo snad zákeřní hrdinové, jsou to především lidé, kteří chtějí prorazit svou samotu a najít spřízněnou duši mezi svými nejbližšími.
