Možná si někdo ještě vzpomene na pět let starý film režisérky Caroline Linkové Nikde v Africe. Drama o rodině německých Židů, která před nacismem uprchla do africké Keni, kde začala nový život na farmě, ocenili američtí akademici v roce 2002 Oscarem za nejlepší zahraniční film. Snad si na něj vzpomněla i jiná německá režisérka Hermine Huntgeburthová, když přemýšlela, po jaké látce sáhnout.
Na rozdíl od dramatu z 30. let dala přednost červené knihovně z pera švýcarské spisovatelky a podnikatelky Corinne Hofmannové. Podle jejího autobiografického románu Bílá Masajka, v němž Hofmannová emotivně popsala svou milostnou romanci s africkým válečníkem, natočila stejnojmenný film.
Hofmannová svou africkou zkušenost výhodně zpeněžila díky (převážně) čtenářkám prahnoucím po mystických citech větších než sám život, jež chtěly své pravidelné seance s harlekýnem osvěžit něčím trochu nestandardním a zdánlivě sofistikovanějším. Cestopis v kombinaci s romancí je výtečný tah, a kdyby se do knihy podařilo zapracovat i tradiční kuchyni východní Afriky, spojily by se v jednom unikátním celku tři v současnosti nejpopulárnější literární žánry. Kniha se stala v Evropě bestsellerem a přečíst si ji lze v šestnácti jazycích včetně češtiny.
"Panebože, to je krasavec"
Těžko odhadnout, jestli osud filmu bude kopírovat osud knihy. Do boje o Oscara ho Německo ale zřejmě nevyšle. V pohledu na Afriku jsou oba filmy sice obdobně romantizující, ovšem Bílou Masajku nezajímá politický podtext, ale téměř výhradně vášnivé pohledy a podlamování kolen. Za přesah mimo osobní rovinu milostného vzplanutí by se snad dal považovat alespoň střet dvou rozdílných kultur.
Láska a naivní romantické představy jsou tím, co diktuje charakter celého filmu. Carola (Nina Hoss) se během dovolené v Keni bláznivě a na první pohled zamiluje do urostlého Lketingu - ve filmu se jmenuje Lemalian a ztvárnil jej francouzský herec Jacky Ido ("Panebože, myslím si, to je ale krasavec, něco takového jsem ještě nikdy neviděla."). Opustí dlouholetého přítele i svůj málo stimulující "bílý" život a vydá se do zapadlé vesnice hledat svého negramotného vyvoleného, svalnatého a mladého pasáka koz, s nímž se ani neuměla domluvit. Neústupně trvá na své vysněné představě o romantické lásce uprostřed ničeho. Vdá se, žije v bídě a špíně, prodělá malárii, prodá veškerý majetek, naučí svého muže líbat, porodí dcerku, snáší jeho žárlivé výpady... a po čtyřech letech se vrací zpátky do Švýcarska.
Naivní představy se týkají nejen vztahu mezi bílou ženou a černošským válečníkem z kmene Sambura, ale i celého pohledu na kulturu Afriky. Carola je turistka poznamenaná idealizující koloniální ideologií. Přestože Švýcaři žádnou kolonii v Africe nevlastnili, celá evropská kultura má v podvědomí romantizující představy o africkém kontinentě. Slunce žhne, po rozlehlých pláních se prohánějí žirafy, lidé nezkažení civilizací žijí v blízkém sepětí s přírodou. Kdo by si kazil atraktivní plakátovou exotiku přemítáním o AIDS, korupci, negramotnosti, genocidě, chudobě a hladomoru. Carola se zamilovala do své představy o divoké, neprozkoumané, čisté Africe a proti ní stojí bezcitné civilizované Švýcarsko, kde pro skutečné emoce a city nemají pochopení a jediné, co jim zvýší tep, je dobrý obrat v obchodě. Celý film a celá kniha jsou i přes snahu o sympatizující pohled na kulturu kmene představou bílého světa o černém světě.
Příliš mnoho snů
Podtitulem knihy i filmu je: Sen o velké lásce se změnil v boj o přežití. Na záložce knihy se nenávratně rozplývá "sen o kouzelné Africe". Těch snů je až příliš. Kolonizační bělošská iluze o Africe je to, co na hlavní hrdince nejvíce irituje, přestože postupně prožívá ránu za ranou a jedno strádání za druhým a měli bychom s ní soucítit. Snad to může znít cynicky, ale postava si o svůj osud říká: sama se rozhodla a sama se povýšeně (nechceme-li použít slovo idiotsky) domnívala, že může změnit rozdíly mezi kulturami (její udivená reakce na ženskou obřízku je až komická). Zajímavé by bylo vidět celý příběh očima keňského manžela.
| Hodnocení LN: * * |
|
Bílá Masajka |
Corinne Hofmannová své vzpomínky na Afriku zpeněžuje dál. Vydala dvě pokračování své knihy. V prvním popisuje výchovu své dcery ve Švýcarsku, v druhém svou návštěvu ve vesnici svého bývalého muže. Jeho i jeho rodinu podporuje. Jak jinak.
