Po sedmi letech dostanou stálí návštěvníci festivalu opět možnost připomenout si legendární červenou hlínu která je typická pro hlediště amfiteátru Na bojišti a rozložit své stany na okolních loukách. Festival opustil tento areál primárně kvůli neshodám s trutnovskou radnicí, svoji roli sehrál i covid, a po „brněnském exilu“, v němž se nacházel po tři léta, se nyní vrací zpět.
„V Trutnově je po dlouhé době nový starosta, který náš festival dobře zná, byl na něm třináctkrát,“ uvádí zakladatel akce Martin Věchet. „Když jsme se potkali v lokálu, projevil zájem, abychom se vrátili, a pozval nás k sobě. Sedli jsme si i s místostarostou ke stolu a slovo dalo slovo. Bohužel, na kraji současného areálu se bude do dvou let nově stavět. Uvidíme, jaké budou další perspektivy. Snad si areál zachová i do budoucnosti možnosti konání takového festivalu. Každopádně letos se vracíme ke kořenům.“
Debatní linie
Každý ročník festivalu je někomu nebo něčemu věnován. Letošní dedikace je směrována ke dvěma velkým dámám české protikomunistické opozice Daně Němcové a Petrušce Šustrové. Obě statečné ženy letos krátce po sobě zemřely a obě byly velkými osobnostmi prostředí, z něhož festival od svého začátku čerpá svůj étos.
„Obě měly blízko ke společenství mladých lidí – z disentu, křesťanského prostředí nebo undergroundu, z něhož vzešel v první polovině osmdesátých let i náš festival. Byly jedněmi z prvních signatářek Charty 77, později i jejími mluvčími. Obě stály i u zrodu VONSu. A obě nechávaly otevřené dveře do svých příbytků, které se tak staly jedněmi z otevřených disidentských bytů, které suplovaly vysokoškolské auly i koncerty a byly místem setkávání,“ připomíná Věchet.
„Dana se zasazovala o lidská práva a účastnila se všech zakázaných koncertů a setkání, to jí skrytě závidím. Byla ‚u toho‘, zatímco my se s kumpány honili na dvorku za merunou a dohadovali se o spravedlnosti za faul či nastřelenou ruku. Ona spravedlnost žila,“ vzpomíná na Danu Němcovou Věchet.
A o Petrušce Šustrové, která byla opakovaně i hostem festivalu, říká: „Byla to statečná žena otevřeného srdce. Svoji vzdělanost nedávala příliš najevo. Když si dotyčný, bez ohledu na to jestli intelektuál nebo ‚mánička‘, měl možnost přisednout, odcházel s pocitem, že si nejenže dobře popovídal, ale ještě k tomu se intelektuálně obohatil. A nepřipadal si jako blbec. Mimořádný dar, podobný tomu, který měl Václav Havel.“
V tradici dlouhodobé debatní linie programu trutnovského festivalu budou pořadatelé pokračovat i letos, dokonce ve větší míře, než bývá obvyklé. A tak se v rámci nejrůznějších tematických programů představí například novinářky a novináři Renata Kalenská, Sabina Slonková, Luděk „Ludva“ Bednář, Jaromír Slomek, ale také sportovní komentátor Jaromír Bosák, historik Petr Blažek nebo občanští aktivisté Květa Princová a Milan Štefanec.
Hlavní hvězdy Laibach
Ale Trutnoff je samozřejmě primárně hudební festival. V areálu Na bojišti se na dvou scénách představí několik desítek kapel, od vysloveně undergroundových a alternativních, až po domácí i světové hvězdy. Ty domácí tvoří obvyklá stylová všehochuť, kterou mimo jiné zastupují Pražský výběr, Ondřej Havelka & Melody Makers, Monkey Business, Robert Křesťan & Druhá tráva, Michal Prokop & Framus Five, Visací zámek nebo Dunaj.
Mezi zahraničními účinkujícími je nejvíc očekáván koncert slovinských Laibach, experimentální kapely, která má i po více než čtyřicetileté kariéře nálepku kontroverze: jedni považují její show za pozitivně, jiní za negativně reflektující praktiky totalitních systémů. Sama skupina k tomu uvádí: „Laibach není politickou skupinou, pokud jde o politický aktivismus. Nepodporuje žádnou politickou stranu ani myšlenku. Jde o umělecký projekt, absolutně nestranný.“
Mezi dalšími zahraničními headlinery čteme například jména Andrewa Toshe, syna jednoho ze zakladatelů reggae hudby Petera Toshe, který má v repertoáru mnoho otcových, prakticky zlidovělých písní, dále irskou rockovou kapelu Therapy?, finské Waltari nebo britské Asian Dub Foundation.
