Nedá se čekat, že snímek, na jehož scénáři se podílel tvůrce Křižáčka a Zprávy o záchraně mrtvého, bude nějaká akční zábava. Jméno Václava Kadrnky i druhého scenáristy Marka Šindelky (ten má mj. podíl na snímku Okupace) slibuje kvality jiného druhu a podobně je to s režisérem Michalem Hogenauerem, jenž už svým debutem Tiché doteky naznačil ambici točit filmy, které se neztratí v evropském kontextu.
Noční klid rozvíjí sled událostí, který začne drobnou příhodou na letišti. Hrdina snímku (říká se mu jen M.) během kontroly sleduje konflikt jednoho ze spolucestujících s bezpečnostní službou. Posléze se mu zdá, že onen muž jej sleduje, a dojde i na jakousi nezřetelnou poznámku.
Zážitek se M. usadí v hlavě a vypluje, když se zjistí, že se kdosi pokusil vloupat do domu, kde má M. byt. Hrdinova přítelkyně ani jeho kolega nepřikládají jeho obavám váhu, M. je však čím dál pevněji přesvědčený, že jeho soukromí a život jsou v ohrožení.
Byť mu chybí konkrétní pevné důkazy, propadá se krok za krokem do reality, v níž se všechny podezřelé indicie propojují a konfrontace s nepřítelem je na spadnutí.
M. na ni chce být připravený, jeho počínání však působí čím dál tím šíleněji. Kdo ale může s naprostou jistotou říct, že M. nemá pravdu a že současný svět je ve skutečnosti klidné a bezpečné místo?
Bloudění ve spirálách
Noční klid stojí na sugestivním vylíčení situace, v níž se nachází hrdina – a my s ním. Protože to, co spoluutváří jeho paranoidní pocit, je prostředí, v němž se běžně pohybujeme. Úvodní letištní pasáž je plná lidí v respirátorech, což samozřejmě odkazuje na konkrétní situaci před pár lety, kdy se (reálně podložený) pocit ohrožení takto zhmotnil.
Film ale dokáže vyhmátnout i na první pohled méně zřetelné stresující a mysl deformující faktory – výborně v tomto ohledu pracuje s městskou (pražskou) architekturou, zejména s dopravními prvky, které hrdinu doslova zacyklují a nechávají jej točit se ve spirálách, ať při výjezdu z podzemního parkoviště, nebo když bloudí pěšky.
Bohdalové to i ve 93 letech stále hraje, Strachův film Svatá ale klopýtá o logické zádrhele |
Dobře situovaný M. by si teoreticky měl svět, v němž patří k „vítězům“, užívat. Přesto posléze už jen trpí a jeho křehké jistoty se hroutí. Nemá oporu ve vztahu, který si nikdy pořádně nevybudoval a vede jej spíš distančně. Necítí se bezpečně v domě, jehož další obyvatele nedokáže přesvědčit k přijetí razantních opatření.
Z médií se na něj valí katastrofické informace a při cestě autem má trapný strach z pravidelného setkávání s neodbytným myčem předních skel na křižovatce. A ten hlavní nepřítel se pořád jen skrývá...
Noční klidČR, SR 2024
Premiéra 23. května 2024 |
Zkrátka žádná jistota, jen úzkostné toužení po ní. Pavel Gajdoš jakožto M. je uvěřitelný v nenápadných počátcích stihomamu spořádaného a distancovaného hrdiny i v pozdějších fázích, kdy už vystíhovaný, nezájmem uražený M. nedokáže vidět svět z lepší stránky, jak mu doporučuje jeho partnerka (rovněž civilně přesvědčivá Judit Pecháček).
Po velkou část Nočního klidu můžeme s hrdinou držet krok (byť každý z diváků asi do trochu jiného momentu), rozumět jeho duševním pochodům a vnímat jeho pocity. Snímek je dokáže zprostředkovat s rafinovanou nakažlivostí.
S pomalou gradací rozehrávaný proces nicméně zároveň může budit očekávání, že je parádní předehrou k něčemu ještě většímu, pronikavějšímu, razantnějšímu.
Tyto naděje však Noční klid utne závěrem, který by přijatelně zakončil možná kapitolu povídkového filmu, jako vyústění celovečerního díla však působí poněkud nedostatečně.
Život v současném světě vás může dovést k hodně podivnému jednání – v tom lze s Nočním klidem jen souhlasit. Škoda, že o tom neřekl přece jen ještě víc.
