Neděle 26. května 2024, svátek má Filip
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Günter Grass, Karel Gott a zmalovaná mládež na festivalu v Lipsku

Kultura

  12:32
Tak lipský veletrh je šťastně za námi. Během čtyř dnů tu ve dvou obřích prosklených halách, kudy většinou pražilo slunce, vystoupilo kolem patnácti set tvůrců čili spisovatelů, recitátorů a bavičů.

Veletrh v Lipsku foto: ČTK

A obchodovalo tu, okounělo, procházelo a knihy do rukou bralo kolem statisíce lidí. Že je to zápis skoro jak z Guinnessovy knihy rekordů? Ano, ale tenhle veletrh patří k těm největším na světě. A je rok od roku větší a působí už vážně trochu předimenzovaně.

Tak letos bylo místy skoro nemožné se prodrat přes stovky adolescentů namaskovaných a navlečených do kostýmků – byl to "lid manga" vyznávající komiksy. Ty tlupy měly snad festivalu dodávat mladistvou a karnevalovou lehkost, ale bylo jich prostě moc, hemžily se všude, láteřil jsem, že si nemohu na chvíli sednout či se chtivě natáhnout ke knížkám... Hlučící zmalovaná mládež tu – nejen mně – tak trošičku nekorektně lezla krkem. Příště tu už prý budou jen v omezeném množství.

Je to práce
Ale co, organizátoři najdou k oživení něco jiného. Budou muset – pokud kdysi lipský veletrh sloužil jako brána na východ Evropy a vedle Frankfurtu byl považován za menšího a snad trošičku méněcenného bratříčka, tak to dávno není pravda a k vystaveným knihám rumrajch už patří. Natáčí tu přece spousta televizí a snímat knihy a spisovatele rozhodně nestačí.

Přestože účastníci nad "festivalizací literatury" obrací oči v sloup, jako třeba překladatelka Eva Profousová, nakonec se tu příští rok zase sejdou. "Potkám tu skoro každého od fochu," říká překladatelka Rudiše nebo Kratochvila.

A vzpomeňme, co pronesl Milan Kundera, když po něm před rokem vypálil Respekt: "To je atentát!" Domníval se, že časopis načasoval svoji reportáž na dobu literárního festivalu. Kdy zrovna vyrážel do práce. A kdy se skandální zpráva mezi "lidmi od literatury" zaručeně rozšíří.

Neznám jediného autora, snad s výjimkou právě Jardy Rudiše, který v sobě má jistý kabaretiérský šmrnc, který by měl festivaly rád. Jaký to paradox! K napsání knihy potřebujete spoustu samoty a spoustu soustředění, ale pokud ji napíšete a někdo ji vydá, měníte se okamžitě z introverta v extroverta. Normální člověk to nedělá, aby lezl vykládat o své duši do televize, dělal každou hodinu rozhovor s jiným novinářem, četl lidem nahlas svoje výplody... no, normální lidé nepíší.

Oplakaná šance
Spisovatelé festivaly, kde se často u stánků přeřvávají, berou většinou jako proklatou povinnost. A také ovšem šanci. Potkat zajímavého nakladatele a oslovit víc čtenářů, z těchto možností se radovala Markéta Pilátová, s kterou jsme si na sklonku dne šli dát večeři daleko od hlučícího davu do luxusního nádražního bufetu.
Markétina kniha Žluté oči vedou domů právě v Německu vyšla.

Autor, který vydává knihu a nejel by sem, byť zván, by byl prostě považován za osla a nakladatele by velice otrávil. Jako spisovatel jsem tu byl i já, reportér ve mně ale plakal, neb jsem přijel, zrovna když Günter Grass odjížděl, a odjet jsem musel právě ve velký den Karla Gotta, takže jsem nezahlédl ani cíp Mistrova roucha. Ještěže člověk ve světě občas vydá nějakou tu knihu. Za tohle by mě z těch novin snad vyhodili!

Autor:

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...