LN Jak jste objevil příběh Burta Munroa?
Před mnoha lety jsem byl blázen do motorek a slyšel jsem vyprávět o tomhle chlapíkovi, a tak jsem ho vystopoval, přivezl do Ameriky na závody a natočil o něm krátký dokument Oběti bohu rychlosti. To bylo v roce 1972.
LN Proč jste se k němu po více než třiceti letech vrátil?
Burt je takové moje celoživotní téma. O něm jsem natočil jeden ze svých prvních filmů, s ním jsem podnikl svou první cestu do Ameriky... Teprve o deset let později jsem udělal první hraný film. Měl jsem vlastně podobnou motivaci jako on: přijít do Ameriky a udělat tam něco, co jinde není možné. Pro mě to byla filmařina, pro Burta to byla cesta k bonevilleskému solnému jezeru, kde byla jednou za rok možnost pokusit se o překonání rychlostního rekordu. Amerika je místo, kde se dějí věci, které by se jinde na světě nepřihodily.
LN Na Burtu Munroovi je fascinující nejen to, co dokázal, ale i to, jaký to byl člověk...
To je důvod, proč jsem o něm chtěl točit film. To, a ne skutečnost, že jezdil na motorce a vytvořil rychlostní rekord. Jeho neskutečně nesobecká a pozitivní povaha. Slovo ne vůbec neměl ve slovníku. Měl svoje problémy, občas ztrácel hlavu, měl spoustu havárek a jeho motorka nesčetněkrát vyletěla do vzduchu, ale nic z toho ho nezastavilo. Věděl, co chce, za čím jde. Miloval svoji motorku, buď na ní jezdil, nebo se v ní vrtal. Postavili jsme přesnou repliku boudy, ve které v šedesátých a sedmdesátých letech žil. Všechny ty neuvěřitelné věci tam kdysi měl taky. A všechny si je vyrobil sám. Původně si chtěl postavit dům, nejdřív udělal garáž, nastěhoval se do ní a zbytek domu už nikdy nedostavěl. Lidi se ho ptali: Burte, tak kdy už začneš stavět ten dům? Přece nebudeš věčně žít v té boudě. A on vždycky říkal: Jo, jo, příští tejden začnu. A nikdy tam ani nezavedl vodu. Chytal dešťovou vodu ze střechy do sudu... Nevrátit se k Burtovi a nenatočit o něm hraný film by byl hřích. On byl vážně neobyčejná figura. Burt byl na jedné straně naivní a na druhé neskutečně mazaný a excentrický. Bylo neuvěřitelné, co dokázal udělat s motorkou z roku 1920, vyráběl si vlastní písty a praskliny v pneumatikách vyplňoval krémem na boty...
LN Jak na té věci jezdil?
Bylo to hrozně těžké, daleko těžší než na tom, co jsme postavili pro natáčení, a jezdilo to strašlivě rychle. Všechno, co se děje ve filmu, jako třeba ta bouračka, popáleniny třetího stupně - to všechno se opravdu stalo.
LN Anthony Hopkins na té motorce skutečně jezdil?
No jistě! Nikdy to sice nemusel doopravdy řídit, protože ono se to vlastně ani řídit nedalo, ale seděl na tom a my jsme ho táhli na speciálním vleku. Ale samotného bych ho na tom jet vážně nenechal.
LN S Anthonym Hopkinsem jste točil už před lety Bounty. Jaká je spolupráce s tak výraznou hereckou osobností?
Neuvěřitelná je hlavně energie a úsilí, které Anthony vkládá do postavy. Je to taková síla, že se v průběhu natáčení tou postavou prostě stane. Když jsme točili Bounty, došlo to až do krize, málem jsme jeden druhého zabili. Když na to teď vzpomínám, uvědomuju si, jak těžké muselo být zahrát Williama Bligha tak, jak to dokázal on. Natáčeli jsme deset týdnů v tropech a on důsledně nosil svou modrou vlněnou uniformu námořního důstojníka zapnutou až ke krku - den co den. Bylo snad sto stupňů a stoprocentní vlhkost a všichni jsme měli ukrutnou mořskou nemoc z toho věčného houpání - bylo to jako na skutečné Bounty. Po deseti letech jsme se zase potkali a shodli se na tom, že jsme na ten film oba skutečně pyšní a že to natáčení bylo nezapomenutelné a jedno z nejzajímavějších, jaké jsme oba kdy absolvovali. A byli z nás zase přátelé.
LN Natáčeli jste v průběhu závodů Speed Week na solném jezeře. Bylo to komplikované?
Ne, naopak to pomohlo, protože spousta vozidel, která tam byla v šedesátých letech, tedy s Burtem, jezdí dodnes. Mají upravené a vylepšené motory, ale vypadají skoro stejně. Byly na dráze a my jsme si postavili jinou, paralelní, takže závody běžely opravdu současně s natáčením. Navíc jméno Burta Munroa bylo pořád ještě zapsané v jejich aktuální knize rekordů a v jejich aktuálním programu. My jsme ty závody prostě jen kopírovali o kousek vedle.
