Pondělí 24. ledna 2022, svátek má Milena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

I statný blonďák může být Goebbelsem

Kultura

  7:26
Nový autorský projekt Dušana Pařízka Goebbels/Baarová tvoří dva monology připoutané k sobě jemnými nitkami. Dramaturgie je to výborná, ale nedošla svého naplnění – část týkající se Baarové neposkytuje dostatečně naléhavou výpověď.

Divadlo Komedie: Goebbels/Baarová foto: Divadlo KomedieReprofoto

Inscenace Goebbels/Baarová vzešla dílem ze hry německého režiséra a dramaturga Olivera Reese "Goebbels. Samomluva" a dílem z pamětí a svědectví Lídy Baarové, které byly u nás publikovány už v několika knižních verzích (od Škvoreckého až po Motla). Nápad přidat k Reesově mrazivě vyznívající kompozici z Goebbelsových deníků zpověď jeho osudové milenky, herečky Lídy Baarové, je skvělý a sliboval, že by mohla vzniknout vrstevnatá inscenace, která by ukázala obě strany jedné mince, dva oddělené, a přece spojené osudy. Kromě této oboustranné rezonanční desky tak Pařízek – režisér a autor v jedné osobě – vytvořil přirozenou vazbu na české prostředí a zdálo se, že bude moci stavět na kontrastech a paradoxech, které vyvolávají řadu otázek.

Na první pohled je skoro nepochopitelné, že tak třaskavý materiál jenom chabě doutná. A proč tomu tak je, se vyjeví postupně. Především proto, že se spojily dva texty nestejné kvality: ať už byl Goebbels sebevětší psychopat, jeho deníky jsou hrůzně sugestivní čtení, zatímco Baarová, jejíž naivita a sebeobelhávání i v pozdním věku se místy jeví až nesnesitelné (i když i to je otázka), prostě jenom líčí, jak šly události za sebou. Jak ji Hitler pozval, jak ji Goebbels zaujal a poznala se s jeho ženou, šla s jeho dětmi zahradou, a konečně, jak to celé vůdce zarazil... Při znalosti historie má samozřejmě i tohle líčení svou uhrančivost, ale bez dodání dalších akcentů z něj drama stvořit jde jen stěží.

To Goebbelsova samomluva chronologicky zachycující jeho život je jiný kalibr a Martin Pechlát se jí zhostil famózně. A je tu i další rafinovaná dimenze, a to sice, že herec coby vysoký a urostlý blonďák představuje typ muže, jakým si zakrslý kulhající skřet Goebbels přál být, ale osud rozhodl jinak. Goebbelsovo vědomí vlastní fyzické nedostatečnosti bylo bezpochyby zdrojem, z něhož se napájela jeho patologická psýché, a Pechlát tento fakt herecky zúročuje s autentickou přesvědčivostí a plasticitou – v mnoha dramaticky vyostřených ploškách, ve střídání silné exprese s takřka introvertně ztišenými polohami. Nevytváří žádnou pajdající a šklebivou karikaturu, zmrzačená noha, na niž občas napadá, je v jeho pojetí vnitřní stigma, pod nímž se utvářela poškozená, pokroucená duše. Jeho hysterické slovní výrony jsou vedeny po hraně, a někde vzadu cítíme i herecký odstup a jemnou ironii nad tím, co jeho postava říká, neboť moment hlouposti a směšnosti, i když nebezpečné, tu nelze nevidět.

Dušan Pařízek, který v posledních letech dává přednost minimalistickému pojetí, i zde zachovává jednoduché aranžmá situací, které pracují s prostou, ale působivou symbolikou – zatímco se Pechlátův Goebbels často i nelehko pohybuje po šikmě svažující se směrem k divákům, v jejím pravém horním rohu u stolku se Baarová v podání Gabriely Míčové nepřestává po celou dobu líčit. Jen několikrát se na Goebbelse otočí a jako by jej jen očima, gestem chtěla umravnit, zlidštit. Není náhodou, že tito dva se vlastně po celou inscenaci fyzicky nesetkají. V druhé půlce Míčová sedí na filmařské židličce v bílé róbě, v ruce cigaretu a sklenku vína. Ze židličky nevstane, jen mluví, nakonec i řve a vyloudí slzy.

Hodnocení LN

3 / 5
Oliver Reese, Dušan D. Pařízek: Goebbels/Baarová
Scéna a režie: Dušan D. Pařízek
Kostýmy: Kamila Polívková
Divadlo Komedie, česká premiéra 4. 9. 2009

Míčová je tvárná a zajímavá herečka, ale s Baarovou měla svázané ruce. Jak ji pojmout? Jako naivku, oběť, nebo pozdně prohlédnuvší osobu? Míčová ji nejdřív hraje jako Mandlovou a nasadí ironicky vědoucí tón, který k naivním vyprávěnkám a jednobarevnému líčení německé reality 30. let příliš nesedne. Prostě to, co předváděla Mandlová, nikdy nemohlo být parketou Baarové. Postupně se propadá k monotónnímu nicneříkajícímu deklamování, které téměř uspává. Mělo by to k předchozímu Goebbelsovi působit kontrastně a významotvorně, ale není tomu tak. Zůstává jenom dojem výtečného ztvárnění jedné z obludných postav dějin 20. století. S minimem prostředků a s maximální účinností. A to není zas tak málo.

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!